

Šejkr #184: Osamelý jazdec
The Cure to zvládli. Na main stagi jsou doma dekády, zahrát po dojáku trnavského grófa ale stejně nebylo jen tak. „Wednesday break my heart,“ vskutku. Hned v několika směrech.


The Cure to zvládli. Na main stagi jsou doma dekády, zahrát po dojáku trnavského grófa ale stejně nebylo jen tak. „Wednesday break my heart,“ vskutku. Hned v několika směrech.


Představujeme novou podobu tradiční rubriky Radio FM, kterou znáte ze stránek magazínu. Každý týden vychází desítky či stovky nahrávek, vybíráme za vás to podstatné, zajímavé i pozoruhodné, vydáváme vždy v pondělí. Liší se vkusy i zájmy, styly i východiska, každý týden jinak, každý týden čerstvě. Tentokrát tribálně i návykově.



S populárním fanouškovským aktem přišli na sklonku sedmdesátých let v NHL v coloradském Denveru. Takže bychom správně měli říkat coloradská vlna, ale uznávám, že se to asi nechytne.



Tradiční vydechnutí před festivalovou sezónou na - festivalu. Beaches Brew je ale zejména oázou, koncerty jsou jednou z několika vrstev. Jinak klid, zen a pomalost plážového letoviska, které se sice v termínu akce sotva nadechuje k začátku letní sezóny, ale cozze alla taranta už mají. V plážovém baru Hana-Bi nebo v taquerii La chilanguita navíc můžete potkat půlku pražské scény.



Dneska v osm večer mix ještě podezřelejší než obvykle. Krásné věci Pebble Seven, Hannah Peel & Beibei Wang, Cyrila Kaplana nebo Asna, a pochopitelně Ibeyi! For Heaven’s Sake!


Do pražské galerie ve Ville Pellé chodím docela často, ale poutače jsem si předtím nevšiml. Nebo tam nebyl?


Všechny krásy světa, pokud na ně má člověk čas. Lekce (nejen) flamenco tleskání s Rocío Marquez by byla mnohem přínosnější, kdyby během ní člověk nemusel odpovídat na emaily.



Skutečně jen málokdy se dostanete tak blízko duši tvůrce, tak hluboko do jeho tvůrčího procesu, málokdo své postupy i omyly dokáže odhalit tak upřímně.



Transparent s nepřehlédnutelným souslovím vévodí mnoha fotografiím z úterního kulturního protestu ve slovenské metropoli.



Dvoudenní intenzivní akce se jmény zvučnými i zcela neznámými, letošnímu line-upu sice vládnou Efterklang, ale pár neméně zajímavých tipů najdete níže.



Zajímavé, jak dokáže jazyk změnit výraz, možná i barvu? Minulá noc je jak jinej život, indeed.



Beztak se za těch pár hodin, než tohle vyjde, stane dalších třicet dva zásadních událostí, změn a posunů. Rychlá doba? Oxymóron.



Po letech mi hraje Půlnoc a jsem v tom od prvního tónu, od první rytmické figury, nakonec třikrát za sebou. Ne snad že bych zapomněl, ale nějak mi to prostě najede...



Tehdy jsem prvně slyšel track Nemám koho obdivovať, v němž se potkala s Berlin Manson, a ptal se jí, co tam s těmi stokári dělá.



Dobře, na náměstí nás s festivalem nepustí, ale to se vlastně nestalo nikdy. Možností je i tak víc, než potřebujeme a stihneme využít.



Ta dvě slova mi přes veškerou původní skepsi ležela v hlavě celou dobu. Ne že bych nějaký ten „levante“ podnik ve městě potkal, ale podivných míst tam byla spousta.



„Ty máš vytetované Motomami, to je krásný. Dneska jsme si pouštěli Lux,“ říká mi Luisa Almaguer, když usedneme k rozhovoru, zasměju se a opáčím, že já dvakrát.



Přecházím skrz milované Bezručovy sady, jedenáct večer a tradičně pusto. Podzim, který letos přišel kupodivu nenápadně, zlověstně mlčí, listy padají rovně dolů, jako by je jejich odchod ani nezajímal.



Nahodilé záznamy výseče reality. Od té doby mi ta věta leží v hlavě, převracím ji tam a zpátky, schovávám a odkrývám, mažu a podtrhávám. A leží tam pořád.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.