Rád bych řekl, že jsem to neviděl, ale nebyla by to pravda. Když jsme ve středu večer s Ondřejem Štindlem v patiu žižkovského Atria žertovali, že kde jinde poprava než na stadionu, který se jmenuje po Aztécích, ještě jsme netušili, jaká tragédie se ve čtvrti Coyoacán o pár hodin později odehraje. Ale je třeba to brát z té lepší stránky: začíná mundial. V klidu a bez nervů. Plan seguro.
Anglický idiom „smoke and mirrors“ označuje klamání, zastírání pravdy nebo kouzelnické triky. Akorát na Slovensku se s nějakou sofistikovanou kamufláží dávno nikdo nezdržuje.
Groningenské Plato plné po strop, koncerty v record storech jsou samozřejmě fajn, ale je to disciplína sama pro sebe. A rozezpívávat publikum uvnitř?
Konstantou zůstává doširoka rozkročený program, kde se tradiční flamenco potkává s hyperpopem i rapem, nechybí ani garáž nebo elektronické vylomeniny.
Letní pocit je tady, nevím proč, ale vždycky mi to nějak svědčilo. A teď už je navíc jasné, komu bude letošní léto patřit.
Jsem z náporu posledních týdnů tak vedle, že jsem začal poslouchat podcasty. To by mě v životě nenapadlo. Jako není jich moc, ale reálně je fakt poslouchám.
„Náš život je hlavně o budování jiných světů a skrývání toho pozemského,“ říká estonský zjev, jehož můžete zahlédnout na několika koncertech u nás.
Poděkování to vystihuje nejlíp, ať v rámci dějinné úlohy nebo neustálého připomínání určitých zásad a principů. Solidarność, tedy solidarita. Kam se to slovo ztratilo?
Nostalgii se člověk může bránit, ale nakonec ho vždycky dostane. Procházím Zelenou odshora dolů a vzpomínek je až příliš, stejně jako okolo někdejšího bubenečského nádraží a přilehlé části Stromovky.
„V cele je to bezpečné, všetko je tu absolútné,“ zpívá Denis v jednom z tracků roku, ironii beru, ale někdy je to absolutno skutečně, ehm, papírové.
Posledních pár měsíců vznikalo několik věcí paralelně, v nejbližších dvou týdnech všechny oznámíme. Část z nich je očekávatelná více, jiné méně.
Mačkáme se v podzemí Mustpeade Maja (Dům černých hlav), mezi sloupy stojí drobná dívka, která si loopuje housle a zpívá čarovné melodie, které znějí jako pohádka sama...
Včera jsem procházel skrz panelákovo-supermarketovou spletitost dole ve Vršovicích a zase si vzpomněl na Bragu. Nějakou dobu to asi ještě vydrží...
Za pár hodin na Radiu 1 spolu s The DSM IV, Moonchild Sanelly, DJ Lag, Saffron Bloom, Berlin Manson nebo Donnou Summer. New age paranoia.
Tehdy jsme Jamese a spol. přemluvili, aby před setem s Lydií Lunch (v Praze se staví ve středu, mimochodem) dali ještě Gallon Drunk set...
Vlastně jsem si myslel, že to tak dlouho není, dodnes si pamatuju, jak jsme se domlouvali se Zdeňkem Lichnovským. Bylo to u nás v kanclu, dělali jsme rozhovor u příležitosti třicetin stanice.
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.