Jiří Mališ | Články / Sloupky/Blogy | 28.06.2017
Když se pódia ujala Åsa Söderqvist, známá jako ShitKid, nebylo o co stát, v upnutých stříbrných šatech hrála na klávesy a nepříjemně do toho mečela. Na zbytek koncertu se dostavila její kapela, na kvalitě to ale moc nepřidalo. Odvážní, kteří vydrželi, byli odměněni syrovým feministickým punkem v tempu Heart Will Go On z Titanicu. Koncert ShitKid působil jako pomalu potápějící se loď, kterou u části publika mohlo zachránit odhalování bradavek opilé Söderqvistové, otázkou ale zůstává, jestli její feministická filozofie potřebuje zrovna toto.
I zbytek úterního programu na Roskilde Festivalu byl nevýrazný. Stanaři jako by trávili poslední zahřívací den oddychem a dokonce i na místní miláčky Farveblind nepřišlo moc lidí. A chlapecké duo, ačkoliv nemělo důvod k nervozitě, zklamalo. Produkce byla zmatečná a nebylo jasné, co je sampl a co se hraje živě, fanoušci v předních řadách ovšem tančili s nadšením. S opačnými problémy se pak setkala islandská elektronická superskupina Gangly. Ta vystoupila za tmy s intimním setem připomínajícím Moderat, zradilo je ale publikum, které se zajímalo jen o selfie se zapnutým bleskem a klábosení o zítřejším vystoupení Justice. Nejlepším koncertem dne tak zůstali aarhusští Modest, kteří svým postpunkovým setem připomněli The Smiths.
Roskilde Festival ale není jen o hudbě, v podvečer jsme se vydali na prohlídku téměř připravené Art Zone. Ta se letos skládá z odpočinkové oázy obklopené expozicemi světových umělců; Klubu Rå, jež během festivalu přivítá například solo set Wina Butlera z Arcade Fire, a graffiti zóny, které vévodí meme v hlavní roli s Davem Grohlem a více než stometrová zeď hlavní tribuny s artworkem japonské grafičky Aiko.
Noc před začátkem hlavního programu tradičně patří největším pařbám v kempech. Letošnímu roku vévodila amokparty na téma Darude - Sandstorm, kde techno hitovka z přelomu tisíciletí hrála v kuse více než půl hodiny. O nejlepších kempech roku je už také rozhodnuto - do tří ráno se skáče v kempu Zoo a následně se většina přesune do Bodegy, kde za zvuků těch nejlepších z nejhorších hitovek devadesátých let pijeme a tančíme až do svítání.
Roskilde Festival 2017
27. 6. 2017, Roskilde, Dánsko
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.