Výsledkem soudobé IDM elektroniky mixované s industriální špínou a syrovostí je zvukově pestré album, které přináší temné, minimalistické i taneční okamžiky.
Slovenský producent Dead Janitor získal za jedenáct let svého působení na scéně i mezinárodní uznání a na novém albu Medusa přináší zcela vlastní originální zvuk. Výsledkem soudobé IDM elektroniky mixované s industriální špínou a syrovostí je zvukově pestré album, které přináší temné, minimalistické i taneční okamžiky. Dead Janitor debutoval v roce 2008 DIY albem The Boring Structure, poté léta vydával na slovenském labelu Exitab, jedné z nejzajímavějších značek na poli tamního soudobého elektronického experimentu. Album Medusa pak vychází u neméně zajímavého slovenského labelu Urbsounds.
IDM, dark ambient, hypnotické techno, industrial. To vše dokáže Medusa zpracovat do proměnlivých a neustále se rozvíjejících zvukových okamžiků. Dead Janitor ale nemá potřebu opisovat stylotvorné slovníky. Základy tracků tvoří vlastními elektronickými vzorci a samply. Album tak nabízí rytmické plochy, čistě elektronicky tepající okamžiky i cákance, kde se zvuk postupně rozpadá do nejmenších atomů. Stejně tak i okamžiky, kde kovově ostrá rytmika vyvolává až rituálně tranceové nálady. Díky dobré aranži i zvuku se přitom všechna ta pestrost se na albu přelévá zcela přirozeně a bez zádrhelů.
Medusa je zatím nejsyrovější a nejvíce experimentující Dead Janitorovo dílo. To ale neznamená, že předchozí – více elektronicky zvuková – tvorba zaostává. Naopak. Ostatně, slovenský producent zaujal i poměrně velkou a etablovanou polskou scénu, když jeho předchozí album – Proximity z roku 2016 – vyšlo u ceněného labelu Galeria Szara Records. Vloni ho ještě doplnilo album remixů od tvůrců jako jsou Ink Midget či Stroon.
Dead Janitor kráčí vpřed a jeho releasy neustále ukazují, kolik různých poloh soudobá experimentální elektronika umí. Slovenský producent tak už léta tvoří sci-fi pro milovníky brouzdání v nekonečném vesmíru zvuků, samplů a jejich struktur. Zvukový romanopisec, jehož knihy mají zatím pořád ten správně napínavý obsah, který dokáže vtáhnout do děje a nepustit do posledního tónu.
Remdik vždycky působili trochu jako kapela, která zároveň buduje i paroduje vlastní mytologii. Straight edge skinheadi ze Žiliny, „netradiční rodina“, parta nepokrevních bratrů pohybujících se na legálních i méně legálních frontách, oi! a hardcore přetavený do směsi pouliční agresivity, humoru, provokace a až podivně upřímného moralismu.
Režisérovi se navzdory snaze nedaří vytvořit dojem, že existuje, byť jen drobná, šance, že mezi postavami brzy nedojde k usmíření.
„Nebojte se toho, co neznáte.“ Jak už ukázal v Blízkých setkání třetího druhu, E.T. – mimozemšťanovi nebo Válce světů, Steven Spielberg věří v existenci mimozemských civilizací a chce, abychom v tom byli společně.
Je tam všetko, čo vám mohlo chýbať na dvadsiatkových Pond a celej austrálskej psychedelickej scéne vôbec.
Systémy něhy jsou fascinujícím, podivuhodně neuchopitelným a unikavým románem, který do sebe čtenáře naprosto vtáhne a na konci ho vypustí zcela změněného, aniž by to sám tušil.
Co mají společného peruánská literatura, Vinohradská parta, zlaté řetězy a čluny na vodě? Vellocet Roll odpovídají na třetí řadovce snoubící ducha obou předchůdců.