V zajetí hluku (Dreamcrusher)

„Stihli to akorát na zvukovku,“ povídá Vašek Klíma z Heartnoize u vchodu do Underdogs’ aneb z velkého pódia polského Unsoundu do smíchovského sklepa. Stěží najít příhodnější koncertní místo, místní omítka by mohla vyprávět. Vtipkující dvojice Luwayne Glass (Dreamcrusher) a Bonnie Baxter (Kill Alters) u rozbaleného merche je dobré znamení, stejně jako dva nažhavené stroboskopy na stagi.

Na velký stůl uprostřed pódia šplhají powernoisoví Gertie Adelaido. V počtu krabiček, patchů a hejblátek jsou tento večer bezkonkurenční. První hlukové zátěže protínají špinavým řevem a zvukové koláže obarvují nepatrnými samply Coin Soundu ze Super Maria. Zkouška hranic od noisu po autotune, aktuální internet music. Kéž bych si vzpomněl, odkud je kytarový riff na konci setu!

Než nastoupí Kill Alters, stihnou reproduktory odehrát polovinu alba Injury Reserved. Zpěvačka Bonnie Baxter (Prolaps) a bubeník Hisham Bharoocha (Black Dice, Soft Circle) do večera vnáší punkový drive opředený hutným efektovým zkreslením. Našláplý digitální hardcore rozhýbává zpola plný klub, vysekaný Bharoocha štípe bicí kit, který pod ním vypadá jako dětská verze. Ječící Baxter naťukává melodické linky na připojený pad, zmítá sebou na pódiu a v extatických momentech přechází do improvizace. Do kotle vbíhají Glass, aby podpořili newyorské sousedy a utužili atmosféru. Energie lítá sálem a zpoza bubnů se prostor plní hustým dýmem.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

„If you don't want to get physical, leave the front row,“ varují Dreamcrusher v kouři utopený Underdogs’. Není vidět na pódium, na bar ani na merch na druhé straně klubu. Z pódia je cítit vonná tyčinka, její záře putuje prostorem, až se z ní stává ubalené cosi, co podněcuje smyslové mámení. Temný prostor ozáří výboj stroboskopů a brutální noise nekompromisně zaútočí na ušní bubínky. Lituju všech, co si nevzali špunty. Dreamcrusher vbíhají do publika a skrz reverb s distortionem řvou do mikrofonu jako maniak. Senzorické přetížení trvá dobrých dvacet minut, než se intenzita odlehčí zvýrazněním rytmických prvků. Skřípání a chrčení přechází do nižších hučivých frekvencí, které vibrují celým tělem. V záři stroboskopu létají dredy, ruce a uvolněné pohledy vyvolané zvukovou očistou.

Zazní disonantní tóny skladby Fever a já vím, co se chystá. „I watch the world in the fire. You see no future in me!“ Na odpálený surový beat padám do moshpitu a katarzi nechávám volný průchod. V zajetí hluku smývám všechny chmury a cedím je na podlahu. Při konečných ovacích Dreamcrusher oznamují, že je to dvacet let, co dělají hudbu. Dvacet let v hodinovém setu. Silný zážitek zarytý v uších a celém lidském systému, stejně jako množství kouře, které budou na Smíchově větrat ještě týdny.