Články / Recenze

Arcade Fire reflektují správným směrem

Arcade Fire reflektují správným směrem

Anna Pleslová | Články / Recenze | 04.11.2013

Natěšení na novou desku ostřílené kanadské party bylo veliké. Když vyhrajete Grammy a na novou nahrávku lákáte různými teasery, podivnými graffity na zdech, pozvete si cool producenta, jakým je James Murphy z LCD Soundsystem, a pak ještě zveřejníte nadějný singl, k jehož spuštění si musíte zahrát bojovku... Ano, i já jsem tenkrát zadávala kódy, dělala z mobilu reflektor a lekala se, když jsem se díky kameře počítače objevila v jejich videoklipu. Lidi mají rádi akční hádanky a když navíc ještě singl stojí za to, ženou se vám slzy do očí. Song Reflektor je podivný, nemůžete ho pořádně uchopit, jak stále uniká kupředu. Haitské perkuse, osmdesátkové disko, francouzština a do toho uhrančivý Bowie?! Celé to prosviští v neustávajícím rytmu, ani nevíte jak, ale víte, že to bylo dobrý.

Podivnost a kombinace nejrůznějších stylů se drží téměr celého dvojalba. Karnevaly a vesnické tancovačkové rytmy v Here Comes the Night Time se střídají se synťákovou elektronikou, do toho bubínky a pak hned otočka o stoosmdesát stupňů v podobě bluesového rock'n'rollu Normal Person. Rozum vám říká, že album je rozmanité, ale uším se přesto něco nelíbí. Většina skladeb má podobný hlavní rytmus zašuměných bicích nebo jsou lehce utopené pod nánosem hutné basy, až vám z toho vibrují bačkory, že všeho moc škodí platí i v případě počtu nástrojů, dokonce i zpěvák Win Butler jako by zpíval s nějakým dvojníkem. Útočí na vás pocit přesycenosti, jako když se rychle napijete extra-bublinkové koly v mekáči. Mnohem lépe fungují jednodušší, údernější skladby jako zmíněná Normal Person, It's Never Over nebo Porno, asi nejvíc sexy píseň plná mňoukajících kočiček jedoucích na jednorožcích. Některé skladby balancují na hraně naivnosti a trapnosti, při Awful Sound máte chuť péct cukroví a vzpomínat na Abbu. Ironie fajn, ale potřetí už se mi to nechce opakovat. Písničky jsou moc dlouhé, album předimenzované. V dnešní době, kdy se člověk nervózně vrtí u třičtvrtěhodinové desky a ještě si u toho stíhá tweetovat a zametat, je hodina deset trochu úmorná.

Velikášství naštěstí zůstalo jen u délky stopáže. Hodně skupin, které najednou získají velkou cenu, si myslí, že musí být i velká kapela, a začnou skládat hudbu pro masy. Obdivuju Wina Butlera a spol. za to, jak popularitu ustáli a naopak směřují do vedlejších proudů. Peníze z předchozího úspěchu využili na výborné klipy, filmy s Bonem a Benem Stillerem, utajené koncerty, krásný obal desky a nové kostýmy s palmami. Všechny tyhle serepetičky kolem mě baví.

Problémem zůstává jejich sklon k patetičnosti a mohutným refrénům, ani na albu Reflektor se tomu neubránili. Propagační kampaň možná vyšroubovala naše očekávání příliš vysoko, ale když překonáte počáteční lehkou trpkost, tak vám deska zachutná. Arcade Fire vystihují, co si doba žádá - berou si z minulosti, a přesto zůstávají svěže současní.

Info

Arcade Fire – Reflektor (Merge / Sonovox Records, 2013)

http://arcadefire.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.