Jakub Koumar | Články / Recenze | 21.10.2013
Vyvolat pocity není pro hudebníky až tak složité. Vybudovat kolem nich silnou atmosféru je o poznání těžší. A když má být celek protkán jednotným příběhem, svázán konkrétní linií a přitom být dostatečně otevřený, je to práce hodná mistra. Pokud se podaří, jedná se o díla nadčasová a nezapomenutelná.
Znovuzrozený tříčlenný soubor Flash the Readies se vytasil s koncepční deskou obalenou krásným komixem a příběhem o smrti. A jelikož jim nejsou cizí Pink Floyd, nechají na ně zavzpomínat. A pořádně. Vyjma celkové koncepce je ucítíte velmi záhy, když se v textech objeví Vera. I tady se budete ptát – co se s tebou stalo? Akorát Vera není ztracena v dálce dějin, leží vám v krvi u nohou. Na „Flojdy“ si vzpomenete i u prostřihů mezi písněmi, evokují asi nejslavnější konceptuální rockové album všech dob. Poznáte je ve zpěvech i několika kompozicích, ale pozor, tohle není žádné následování jedné legendy, Flash the Readies si jdou svojí cestou. Inspirační zdroj je metamorfován, takže neruší zbytečnou podobností.
To, že konceptuální deska klade na posluchače vysoké nároky, znamená, že by taky měla nabízet vypilovaný zážitek. A nemůžu se ubránit dojmu, že ten In Belvedere nenabízí, a to i přes detaily jako akrostich z názvů skladeb nebo fakt, že kvalita je o několik levelů výš než předchozí nahrávky. Flash the Readies si dávají záležet na struktuře, ale místy se zdá, že na úkor nenucenosti. Storyline se ztrácí v upracovanosti a nemůžete se ponořit hlouběji, uvěřit, cítit bolest hlavního hrdiny. Sóla, obecně nabízející možnost propadnout se do děje, vám mávají rozuzlením před očima, ale nenechají vás ho přečíst. Jakkoliv se v příběhu rozprostírá vnitřní svět postavy, nedostanete šanci proniknout do složitých pocitů, které by mohl nabízet. Škoda, protože práce s angličtinou je vynikající.
Naštěstí nástroje jsou silné a nenudí. Intimate vstřikuje příběh do krve přesně v takovém množství, abyste museli tápat, po Neverland, v úvodu připomínající staré Modest Mouse, se střídají silné i slabší momenty. Procítíte výkřik v Lost in Vera - podobně vykřikl Tim Kasher na svém konceptuálním albu od Cursive (Ugly Organ), i tady se zvolání rozpouští a nastupuje kontrastní a agresivní kytara, rezonuje a mění se v pocit prázdnoty. V pořádku, kdyby nenavazovala nastavovaná kaše. Od neodolatelného songu Deep vše naštěstí nabírá jasnější směr a já přestávám mít strach, že se hrdina ve své kobce oběsí, je to směr k velkolepému závěru, Outland snad přímo vychází z Welcome to the Machine. Závěr však exploduje gilmourovským sólem, s citelnými odkazy na mistra kytarového feelingu. Hotová směs Comfortably Numb a High Hopes.
Přes veškerou kritiku je In Belvedere silným dílem. Obsahuje drobné odkazy, promyšlenou skladbu a v důsledku ho lze doporučit i mlsným jazykům. Proto je škoda, že nedokáže obstát samo před sebou. Ale jen dobré věci stojí za kritiku, a na rovinu – kolik z nás nesklopí oči při upřímném pohledu do zrcadla?
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.
Jakub Veselý 29.06.2024
Debut Herbal Dentists prináša originálny zvuk a rozmanitosť, hrá sa s pocitmi a buduje temnú atmosféru.
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.