Akana | Články / Recenze | 22.10.2013
Velká osmdesátková loupež v podání newyorské skupiny Minks je přísně stylová. Kouzlo post-novoromantické a post-gotické éry popového snění dokáže Sean Kilfoyle, prakticky jediný relevantní člen seskupení, zprostředkovat velmi sugestivně. Syntetické bicí, pastelové klávesy, cureovská kytara, lehké vazebné mlhoviny, vypíchnutá melodická basa a mírně potemnělá melancholie,kam ucho doslechne. Komu zní tenhle specifický sound dodnes protivně, měl by se Minks zdaleka vyhnout, ten kdo si v něm libuje, zase spíš sáhne po originálech, takže ve ztenčené cílové skupině zůstanou ti, kterým nevadí poslouchat dávno objevené stále dokola a ve spíše béčkové kvalitě.
Odřezky z New Order, The Cure, Cocteau Twins nebo Echo & the Bunnymen v jednom plastikovém pytli, do něhož se cokoliv aktuálnějšího nejenže nevešlo, Sean Kilfoyle nic takového přidávat ani nemá v úmyslu. To, že oproti první desce ubral na temné zasněnosti a zdůraznil electropopovou písničkovost, je pokrok možná pro něj, ale ve skutečnosti si plácá bábovičky na tom samém pískovišti, jen jsou o něco barevnější a pevnější konzistence.
Abych nebyl tak příkrý, mezi těmi svižnějšími se najdou i docela milé písničky (Margot nebo Painted Indian) a jako živá atrakce na nějaké 80's party by Minks jistě splnili svůj účel. Ale je to pořád prvoplánové retro bez nadstavby, místy dokonce revival výše jmenovaných vzorů. Jestli Minks do budoucna nehodlají na své dobrovolné izolaci v tomto archaickém skanzenu nic měnit, nenacházím důvod plýtvat na ně dále pozorností.
redakce 17.08.2022
Je to právě duch americké gotiky, který je silně přítomen v tvorbě Wovenhand, a aktuální LP to dokládá v tom nejlepším slova smyslu.
Jiří V. Matýsek 23.07.2022
Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
