Články / Recenze

Velká osmdesátková loupež Minks

Velká osmdesátková loupež Minks

Akana | Články / Recenze | 22.10.2013

Velká osmdesátková loupež v podání newyorské skupiny Minks je přísně stylová. Kouzlo post-novoromantické a post-gotické éry popového snění dokáže Sean Kilfoyle, prakticky jediný relevantní člen seskupení, zprostředkovat velmi sugestivně. Syntetické bicí, pastelové klávesy, cureovská kytara, lehké vazebné mlhoviny, vypíchnutá melodická basa a mírně potemnělá melancholie,kam ucho doslechne. Komu zní tenhle specifický sound dodnes protivně, měl by se Minks zdaleka vyhnout, ten kdo si v něm libuje, zase spíš sáhne po originálech, takže ve ztenčené cílové skupině zůstanou ti, kterým nevadí poslouchat dávno objevené stále dokola a ve spíše béčkové kvalitě.

Odřezky z New Order, The Cure, Cocteau Twins nebo Echo & the Bunnymen v jednom plastikovém pytli, do něhož se cokoliv aktuálnějšího nejenže nevešlo, Sean Kilfoyle nic takového přidávat ani nemá v úmyslu. To, že oproti první desce ubral na temné zasněnosti a zdůraznil electropopovou písničkovost, je pokrok možná pro něj, ale ve skutečnosti si plácá bábovičky na tom samém pískovišti, jen jsou o něco barevnější a pevnější konzistence.

Abych nebyl tak příkrý, mezi těmi svižnějšími se najdou i docela milé písničky (Margot nebo Painted Indian) a jako živá atrakce na nějaké 80's party by Minks jistě splnili svůj účel. Ale je to pořád prvoplánové retro bez nadstavby, místy dokonce revival výše jmenovaných vzorů. Jestli Minks do budoucna nehodlají na své dobrovolné izolaci v tomto archaickém skanzenu nic měnit, nenacházím důvod plýtvat na ně dále pozorností.

Info

Minks – Tides End (Captured Tracks, 2013)

http://www.myspace.com/iamwitchcraft

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace