Články / Recenze

Velká osmdesátková loupež Minks

Velká osmdesátková loupež Minks

Akana | Články / Recenze | 22.10.2013

Velká osmdesátková loupež v podání newyorské skupiny Minks je přísně stylová. Kouzlo post-novoromantické a post-gotické éry popového snění dokáže Sean Kilfoyle, prakticky jediný relevantní člen seskupení, zprostředkovat velmi sugestivně. Syntetické bicí, pastelové klávesy, cureovská kytara, lehké vazebné mlhoviny, vypíchnutá melodická basa a mírně potemnělá melancholie,kam ucho doslechne. Komu zní tenhle specifický sound dodnes protivně, měl by se Minks zdaleka vyhnout, ten kdo si v něm libuje, zase spíš sáhne po originálech, takže ve ztenčené cílové skupině zůstanou ti, kterým nevadí poslouchat dávno objevené stále dokola a ve spíše béčkové kvalitě.

Odřezky z New Order, The Cure, Cocteau Twins nebo Echo & the Bunnymen v jednom plastikovém pytli, do něhož se cokoliv aktuálnějšího nejenže nevešlo, Sean Kilfoyle nic takového přidávat ani nemá v úmyslu. To, že oproti první desce ubral na temné zasněnosti a zdůraznil electropopovou písničkovost, je pokrok možná pro něj, ale ve skutečnosti si plácá bábovičky na tom samém pískovišti, jen jsou o něco barevnější a pevnější konzistence.

Abych nebyl tak příkrý, mezi těmi svižnějšími se najdou i docela milé písničky (Margot nebo Painted Indian) a jako živá atrakce na nějaké 80's party by Minks jistě splnili svůj účel. Ale je to pořád prvoplánové retro bez nadstavby, místy dokonce revival výše jmenovaných vzorů. Jestli Minks do budoucna nehodlají na své dobrovolné izolaci v tomto archaickém skanzenu nic měnit, nenacházím důvod plýtvat na ně dále pozorností.

Info

Minks – Tides End (Captured Tracks, 2013)

http://www.myspace.com/iamwitchcraft

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?