Články / Reporty

Colours of Showcase: Talent export

Colours of Showcase: Talent export

Anna Mašátová, Veronika Mrázková | Články / Reporty | 15.07.2015

Crossroads jsou skvělým preludiem ke Colours of Ostrava a zároveň příjemným veletrhem kontaktů. Představují skutečně kvalitní vývozní artikly a propojují experty, bookmakery i nadšence. Jedná se o mikro verzi slavného hudebního EXPO Womexu a zároveň soběstačný minifestival, alternativu ke komerčnímu Festivalu v ulicích. Snad z nedostatku propagace se nás z veřejnosti sešla pouze hrstka, spolu s druhou hrstkou, skupinou hostů a řečníků. Je to nápadně paradoxní, neb za dva dny budou návštěvníků za dvacetinásobné vstupné v areálu destítky tisíc. Účast na showcase má naštěstí hodnotu především symbolickou – připsaný kredit může kapely dostat do světa a na pódiu už jen potvrzují, že jsou připraveny. A to jsou, do jedné.

Rozprostření Crossroads do dvou dnů, namísto jednodenní nalejvárny, je velmi příjemným zlepšením. Skvělé je využití vnitřní i venkovní scény a přinejmenším stejnou pozornost, která je věnována kapelám, si získaly přípravy a proměny industriálního areálu Vítkovic. To, jak se místo rok od roku zvedá a vznikají nová, nadmíru pohledná zákoutí, je neuvěřitelné.

Tara Fuki nevynechám nikdy. Dvě elegantní ženy a dvě violoncella představují vrchol koncertní virtuozity. V projevu, atmosféře i nápaditosti. Od čistě písničkových začátků se posunuly k vrstveným skladbám plných loopů a rytmických podkladů, uhrančivost hlasu Doroty Barové je ale stále stejná. Operuje s ním dnes i technicky, asi jako Lenka Dusilová. Podobnost je ale také v jejich rozsahu: oktáva sem, oktáva tam… Dorotino halekání, pštkání a měkkounká poština s výraznými sykavkami zaujme vždy. Andrea Konstankiewicz se navíc naučila na hang drum a na komorním showcase si s ním uvolněně zaimprovizovaly. Neudiví, že právě toto duo je historicky jedinou českou kapelou, která kdy vystoupila na legendárním festivalu Womex.

Buďme upřímní - úterní trojboj česko-slovensko-polský měl vítěze, kvalita vyrovnaná nebyla. Jistě, co kapela, to téměř odlišný žánr, ale pokud přihlédneme k faktu, že se mělo jednat o jakýsi oživlý katalog skupin, které by se mohly teprve prosadit v zahraničí, je výběr poněkud zvláštní. Ač je Ida Kelarová skvostná, poslední album vydala před třemi lety. Tara Fuki úspěšně vystupovaly po značné části světa, tedy včetně Womexu, nejedná se tak o zrovna horké zboží. Ladě, jako vždy brutálně poetičtí, se nezdají být kapelou, která by se drala s nadšením přes hranice, navíc jejich tvorba z velké části stojí na textech.

Talent Transport. Slovenské trio objevem prvního dne. Baví mě název, jejich image, odvaha, prudkost. Jedná se o zdánlivě trendový crossover – k jazzu s art rockem ale přidali i špetku contemporary classic music. Příkladně se dají přirovnat k Illustratosphere ve třech. Obligátní červené nordky dělají Vladislavu Slnko Šarišskému fantastickou službu, hraje s nenucenou lehkostí, přesto dramaticky (podobně jako jiný, polský jazzový inovátor, mistrovský Paweł Kaczmarczyk). Slnko Šarišský přes své mládí stihl mnohé: je laureátem prestižní Mezinárodní soutěže Sergeje Prokofieva v Petrohradě a také držitelem ocenění za divadelní hudbu. Skládá klasiku, ale zároveň přebíhá do vod rocku, funku či popu. Jako hnací motor vede trio jednoznačně k úspěchu: jejich snem je prý jazzový festival v Montrealu, a to je jen otázka času.

Slovenští Talent Transport talentovaní jsou, ale mnohdy se zdálo, že už jste to někde slyšeli, třeba v tvorbě současných mladých izraelských trií. Pražský Muff byl odvážnější, brilantní hráči se nebojí jazzové hranice posunovat, hrát si s elektronikou, aniž by jedno válcovalo druhé, stříbrná příčka úterka.

Walter Schnitzelsson. Tihle řízci hrají příjemný, reklamní, hitový a vysokoúrovňový pop-rock. Mají dost energie a během koncertu nezaváhali, ani zanedbatelná skupinka přihlížejících jim nezkazila náladu - profi. Nic nevynalezli, jedou na vlně vděčného sexy rock´n´rollu, který vám Spotify nabídne jako první ranní playlist, je tu ale jedno velké plus: jejich koncert nebyl fraškou znuděných floutků – z Franz Ferdinand jsme se tehdá na Pohodě hromadně odporoučeli. Tihle zajíci se snad zkazit nenechají.

To nejlepší bylo téměř na závěr. Qferau z Polska vypadali jako gymnaziální kapela, jenže jejich kombinace s dívčím sborem Zora způsobovala husí kůži. Lidová hudba ve sladce znějící polštině v nástrojovém složení bicí, klávesy, basa či vibrafon, zdařilá fúze podpořená ženskými vokály, neskutečná síla, která snadno smetla veškeré předchozí a pravděpodobně i pozdější hudební zážitky.  

Info

Czech Music Crossroads 2015
14. 7. 2015, Prostor Hlubina, Ostrava
www.crossroads.colours.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace