Jakub Peřina | Články / Reporty | 20.07.2017
Čtete to? Jo? Moc vás nechápu. Možná se jako já teď velmi urputně budíte, protože jste někomu něco slíbili. Třeba.
V tom případě to poslední, co potřebujete, je, aby vám někdo obšírně připomínal, co všechno se dělo minulej večer. A nebo tu nejste a k tomu asi taky máte nějaký důvody. Jste na Lipně, třeba?
Ve vlaku to bylo ještě dobrý. Poslouchal sem Waxahatchee, koukal z okna na krávy, nechával plynout čas. Ale ani tady neuniknete. „Můžu sedět právě za Tebou, Lake Malawi rádi jezdí Leo Expresem,“ čtu před Přerovem a cesta už není, co bývala. Jsem ve střehu. Bude se to hodit. Jako jasně, první den je první den, ale tohle nebylo dobrý. Kde je kurva ten stánek s kalamárama? Možná si ze mě někdo dělal prdel. Možná můj první velkej fesťák neměl bejt Primavera.
Tušil jsem, že to takhle může dopadnout. Budu trapně srovnávat Barcelonu s Ostravou. Ne, není to fér. Já ale přece nepotřebuju, abych každej den viděl deset skvělejch kapel, stačej mi dvě, tři. Alt-J to fakt nejsou. Hezký, řemeslně zvládnutý. Bejt asexuál, klepu se ještě teď. Kapely, co budí největší nadšení, když začnou s coverama… Ehm.
Může mi někdo vysvětlit všechny ty jemný nuance mezi Foster the People a Imagine Draky? Protože fakt trochu tápu. Tohle nemělo bejt Rock for People. Kluci zněj, asi jako kdyby The Offspring (má to vůbec The?, už je to pár let, kdy to kluci sjížděli na škole v přírodě) hráli s autistickým synovcem Eminema. Ne, to není lichotka. Když už čirá demence, tak proč ne rovnou One Direction? Publikum místy vypadalo, že by rozhodně nepohrdlo. Zatím na úrovni přehlídky lidovýho umění v Temešváru.
Colours of Ostrava 2017
19. 7. 2017 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
foto © Jakub Šarjak
Jiří Přivřel 05.12.2023
Tři dny radikálního naslouchání. Metalovou performancí první večer zavírá Petr Válek, Ondřej Merta a Jára Tarnovski. Poslech v rampě. Stíháme poslední tramvaj, což se další dny nepodaří...
Julia Pátá 03.12.2023
„Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“.
Michal Pařízek 29.11.2023
Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.
