Akana | Články / Recenze | 16.09.2013
Je na čase smířit se s faktem, že arcivévodova glasgowská reinkarnace už druhý takový zářez, jakým byl debut, nenatočí. Dny, v nichž byli Franz Ferdinand čerstvou senzací a úložištěm nadějí, minuly a jim nezbývá, než se snažit udržet nad hladinou. Málokterý z kytarových zázraků nultých let dokázal překročit svůj stín, některým se aspoň daří prodlužovat si trvanlivost, a to můžeme s čistým svědomím říct i o Franz Ferdinand a jejich čtvrté desce. Ta sice nikomu zrak nevytře a žádný velký nábor do fanouškovských řad nevyvolá, ale kapela na ní nepůsobí vyčpěle, hlavu má nahoře a nějaké ty nápady jí v rukávu taky ještě zbyly.
Minulé album přineslo jisté – i když nijak radikální – okukování nových možností, ale z těch náznaků na Right Thoughts, Right Words, Right Action mnoho nezbylo. Franz Ferdinand spíš poslušně srovnali krok a navázali na přímočařejší první dvě desky. V případě úvodní trojice songů se jim to rozhodně vyplácí, jde o chytré a svěží hitovky přesně v tom duchu, jakým si získali jméno. Naléhavý taneční puls, cvrlikající kytarové vyhrávky, efektní klávesy, ironický i bonvivánský Kapranosův zpěv. Tyhle písně úspěšně uvíznou v paměti. Ve střední části ale invence začíná ubývat a jejím řídnoucím porostem prosvítá lysina bezradnosti a vyplňování šablon. Zajímavější jsou až Treason! Animals. a Brief Encounters, důstojné, i když nijak oslnivé zakončení představuje Goodbye Lovers & Friends.
Franz Ferdinand jsou pořád šikovní chlapíci, co umí propojit intelekt s roztančenými údy a napsat dobrou píseň, většinu aktuálních indie objevů strčí hravě do kapsy. Ne všechno, na co sáhnou, se ale třpytí zlatem a také kolej, v níž jedou, je tak nějak pořád hlubší. Nechci být špatným prorokem, ale mám dojem, že Right Thoughts, Right Words, Right Action je jejich posledním albem, na které se čekalo opravdu s napětím. Rád bych se mýlil, mám tyhle elegantní dacany celkem rád.
Franz Ferdinand – Right Thoughts, Right Words, Right Action (Domino, 2013)
www.franzferdinand.com
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
Kryštof Kočtář 15.08.2024
Skladby samy mají strukturu jemně rozkolísaných záchvěvů, které dohromady připomínají obraz plynoucí čáry života.
Mária Karľaková 15.08.2024
Kniha je naozaj výnimočná osobná spoveď. Je intímna, plná pocitov, myšlienok, postrehov, otázok z dospievania jedného dievčaťa.
Dušan Šuster 02.08.2024
Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…
Šimon Žáček 31.07.2024
Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.