Články / Recenze

Hudba zapadajícího slunce (Robert Plant)

Hudba zapadajícího slunce (Robert Plant)

Maria Pyatkina | Články / Recenze | 21.11.2017

OHODNOŤTE DESKU

„I’m seeking love and glory, just like I always do,” zpívá Robert Plant v úvodní písničce May Queen z novinkového alba Carry Fire. V 69 letech stále pokračuje ve svém hledání (a nalézání) lásky a krásy. Jeho nahrávky posledních let jsou elegantním a vyváženým spojením upřímných pocitů, bohaté zkušenosti a hudebních inspirací z celého světa. A Carry Fire není výjimkou.

Robert Plant je zvláštní rocková legenda, protože už dlouhá léta neparazituje na obrazu a stylu své původní kapely a jde svou cestou. Proto k rozčarování fanoušků Led Zeppelin odmítá návrhy Jimmyho Page a Johna Paula Johnse na comeback a oživení starých evergreenů. Je obdivuhodné, jak Plant ve svém věku zůstává plný inspirací a nesklouzává do banalit a kýčovité nostalgie. Teď už nemá ten bláznivý ječák a při každém počasí odhalený hrudník, dnes je moudrým kouzelníkem, který zná spoustu zaklínadel z různých koutů světa a klidným, důvěryhodným hlasem vypráví svoje příběhy.


Carry Fire je napěchovaná etnickými a rockovými vlivy. Jsou tady, jako vždycky u Planta, pomalé balady a písničky s aktuální společenskou tematikou (rytmická Carving Up the World Again… a Bones of Saints), stejně jako nezbytná vyznání lásky (lehce tragická A Way With Words nebo něžná folková Season’s Song). Vedle nich jsou tu i citově hlubší písničky se zajímavou elektronickou produkcí, viz titulní Carry Fire, v níž na pozadí syntetického samplu, doplněného tamburínou, zní arabská melodie evokující studenou noc v pustině. Stejně pronikavá je skladba Keep It Hid, která spojuje jemný elektronický beat a klasickou rockovou kytaru, a spolu se zamyšleným Plantovým zpěvem vzniká tajuplná ukolébavka.

Samozřejmě se to neobešlo bez oprášení nějakého starého zapomenutého songu. Bluebirds Over The Mountain, původně Esela Hickeyho, se v Plantově verzi stala, díky koktejlu silných bubnů, houslí, skřípavé elektrické kytary a ženského vokálu, téměř psychedelickou. Album končí tichou a úzkostlivou Heaven Sent, kterou Robert Plant nazval svou osobní hymnou. Dělí se o moudra, která se zdají být stará jako svět. Ale doopravdy je pochopíme, asi až budeme staří: „All that's worth for winning, is never easy won.“

Info

Robert Plant - Carry Fire (Nonesuch, 2017)
www.robertplant.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?