Články / Recenze

Hudba zapadajícího slunce (Robert Plant)

Hudba zapadajícího slunce (Robert Plant)

Maria Pyatkina | Články / Recenze | 21.11.2017

OHODNOŤTE DESKU

„I’m seeking love and glory, just like I always do,” zpívá Robert Plant v úvodní písničce May Queen z novinkového alba Carry Fire. V 69 letech stále pokračuje ve svém hledání (a nalézání) lásky a krásy. Jeho nahrávky posledních let jsou elegantním a vyváženým spojením upřímných pocitů, bohaté zkušenosti a hudebních inspirací z celého světa. A Carry Fire není výjimkou.

Robert Plant je zvláštní rocková legenda, protože už dlouhá léta neparazituje na obrazu a stylu své původní kapely a jde svou cestou. Proto k rozčarování fanoušků Led Zeppelin odmítá návrhy Jimmyho Page a Johna Paula Johnse na comeback a oživení starých evergreenů. Je obdivuhodné, jak Plant ve svém věku zůstává plný inspirací a nesklouzává do banalit a kýčovité nostalgie. Teď už nemá ten bláznivý ječák a při každém počasí odhalený hrudník, dnes je moudrým kouzelníkem, který zná spoustu zaklínadel z různých koutů světa a klidným, důvěryhodným hlasem vypráví svoje příběhy.


Carry Fire je napěchovaná etnickými a rockovými vlivy. Jsou tady, jako vždycky u Planta, pomalé balady a písničky s aktuální společenskou tematikou (rytmická Carving Up the World Again… a Bones of Saints), stejně jako nezbytná vyznání lásky (lehce tragická A Way With Words nebo něžná folková Season’s Song). Vedle nich jsou tu i citově hlubší písničky se zajímavou elektronickou produkcí, viz titulní Carry Fire, v níž na pozadí syntetického samplu, doplněného tamburínou, zní arabská melodie evokující studenou noc v pustině. Stejně pronikavá je skladba Keep It Hid, která spojuje jemný elektronický beat a klasickou rockovou kytaru, a spolu se zamyšleným Plantovým zpěvem vzniká tajuplná ukolébavka.

Samozřejmě se to neobešlo bez oprášení nějakého starého zapomenutého songu. Bluebirds Over The Mountain, původně Esela Hickeyho, se v Plantově verzi stala, díky koktejlu silných bubnů, houslí, skřípavé elektrické kytary a ženského vokálu, téměř psychedelickou. Album končí tichou a úzkostlivou Heaven Sent, kterou Robert Plant nazval svou osobní hymnou. Dělí se o moudra, která se zdají být stará jako svět. Ale doopravdy je pochopíme, asi až budeme staří: „All that's worth for winning, is never easy won.“

Info

Robert Plant - Carry Fire (Nonesuch, 2017)
www.robertplant.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.