Články / Recenze

Marina and the Diamonds si s českými fanoušky rozumí

Marina and the Diamonds si s českými fanoušky rozumí

Vojta Chmelík | Články / Recenze | 07.03.2016

Marina Diamandis nebyla v České republice se svým sólovým projektem poprvé, nicméně při své první návštěvě měla pro spoustu svých fanoušků příliš drahou a ne příliš zajímavou afterparty – byla tu jako předskokanka Coldplay. Není divu, že se po vstupenkách na její první koncert, kde byla hlavní hvězdou, jen zaprášilo a situace byla řešena přesunem z Lucerna Music Baru do holešovické Malé sportovní haly (což je vzhledem k faktu, že se původně jednalo o jeden ze série koncertů k příležitosti „narozenin“ právě Music Baru, úsměvně paradoxní). Svůj set Marina pojala chronologicky a postupně ve třech částech představila výběr z jednotlivých desek, při každé se objevila v novém, vždy velmi přiléhavém kostýmu. S velikostí svého poprsí totiž tahle diva, které v žilách koluje velšská a řecká krev, nikdy problém neměla.

Act I. - The Family Jewels
Koncert otevřela písní Mowgli's Road oblečená jako extravagantní hippie králíček z playboye, i když ozdoba na její hlavě pravděpodobně neměla představovat variaci na legendární ouška. Každopádně od momentu, kdy vstoupila na pódium, bylo publikum haly zcela její, což se potvrdilo i při následující I Am Not a Robot. Až na Shampain z debutu zazněly všechny singly, u Obsessions si Marina i poprvé osahala klapky klavíru a připomněla, že svůj zpěv dokáže i velmi schopně instrumentálně doprovodit.

Act II. - Electra Heart
Po krátkém intermezzu, které patřilo především kytaristovi Benu Fletcherovi a sloužilo jako pauza pro změnu kostýmu, se hlavní protagonistka vrátila v růžovém úboru s vystříhanými srdíčky. Jak jinak, když tématem celého druhého alba Electra Heart je láska. I když tuhle desku považuji za nejslabší, výběr písní příjemně překvapil. Rocková Bubblegum Bitch, nedávno oprášená Teen Idle nebo emocemi nabitá Lies jsou prostě dobré písně a jejich živé provedení tomu dalo za pravdu. Rádiový singl Primadona sice neurazí, ale jak řekla kamarádka: „Mariny je na tyhle songy škoda.“

Act III. - Froot
Další mezihra a převlíkačka, kdyby pohádková Večernice nosila overal, asi by si oblékla přesně takový. Třetí část byla pochopitelně věnována nejaktuálnějšímu kusu diskografie a otevřel ji titulní singl Froot. Jak to má být, nová deska v rámci setlistu zabírala nejvíc prostoru, zazněly z ní celé dvě třetiny a byly doplněny coverem True Colors od Cyndi Lauper, která sama Marininu verzi chválila na sociálních sítích. O loňském albovém počinu se mluví všeobecně pozitivně a koncert znovu poskytl důkaz, proč tomu tak je. Písně jako I'm a Ruin nebo Savages v živém provedení ještě získávají na síle, nemluvě o Immortal, která byla opravdovým zážitkem na závěr základního setu, po takovém už není třeba přídavku. Publikum, které celou dobu udržovalo skvělou atmosféru a přesně reagovalo na rozparáděné i intimnější části vystoupení, si však vyžádalo obligátní dvě písně navíc, takže koncert nadobro uzavřelo kombo singlů Happy a Blue.

Marina and the Diamonds je nejen talentovaná hudebnice, skladatelka a majitelka krásného hlasu i vzezření, ale svým charismatem a sympatickým vystupováním dokáže výborně pracovat s publikem a udělat show i na minimalisticky zařízeném pódiu. A tak jedinou negativní skutečností, která ubírala na spontánnosti, byl v některých momentech poměrně hlasitý half playback.

Info

Marina and the Diamonds (uk)
2. 3. 2016, Malá sportovní hala, Praha

foto © Vojta Florian

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslouchejte pomalu (Sně Beaty Hlavenkové)

Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021

Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Slastné hodiny unášení pochmurnou náladou (Corona Lantern)

Tomáš Kouřil 02.02.2021

Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.

Za hranice lidské duše (Moonspotter)

Tomáš Kouřil 26.01.2021

Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace