Články / Recenze

Marina and the Diamonds si s českými fanoušky rozumí

Marina and the Diamonds si s českými fanoušky rozumí

Vojta Chmelík | Články / Recenze | 07.03.2016

Marina Diamandis nebyla v České republice se svým sólovým projektem poprvé, nicméně při své první návštěvě měla pro spoustu svých fanoušků příliš drahou a ne příliš zajímavou afterparty – byla tu jako předskokanka Coldplay. Není divu, že se po vstupenkách na její první koncert, kde byla hlavní hvězdou, jen zaprášilo a situace byla řešena přesunem z Lucerna Music Baru do holešovické Malé sportovní haly (což je vzhledem k faktu, že se původně jednalo o jeden ze série koncertů k příležitosti „narozenin“ právě Music Baru, úsměvně paradoxní). Svůj set Marina pojala chronologicky a postupně ve třech částech představila výběr z jednotlivých desek, při každé se objevila v novém, vždy velmi přiléhavém kostýmu. S velikostí svého poprsí totiž tahle diva, které v žilách koluje velšská a řecká krev, nikdy problém neměla.

Act I. - The Family Jewels
Koncert otevřela písní Mowgli's Road oblečená jako extravagantní hippie králíček z playboye, i když ozdoba na její hlavě pravděpodobně neměla představovat variaci na legendární ouška. Každopádně od momentu, kdy vstoupila na pódium, bylo publikum haly zcela její, což se potvrdilo i při následující I Am Not a Robot. Až na Shampain z debutu zazněly všechny singly, u Obsessions si Marina i poprvé osahala klapky klavíru a připomněla, že svůj zpěv dokáže i velmi schopně instrumentálně doprovodit.

Act II. - Electra Heart
Po krátkém intermezzu, které patřilo především kytaristovi Benu Fletcherovi a sloužilo jako pauza pro změnu kostýmu, se hlavní protagonistka vrátila v růžovém úboru s vystříhanými srdíčky. Jak jinak, když tématem celého druhého alba Electra Heart je láska. I když tuhle desku považuji za nejslabší, výběr písní příjemně překvapil. Rocková Bubblegum Bitch, nedávno oprášená Teen Idle nebo emocemi nabitá Lies jsou prostě dobré písně a jejich živé provedení tomu dalo za pravdu. Rádiový singl Primadona sice neurazí, ale jak řekla kamarádka: „Mariny je na tyhle songy škoda.“

Act III. - Froot
Další mezihra a převlíkačka, kdyby pohádková Večernice nosila overal, asi by si oblékla přesně takový. Třetí část byla pochopitelně věnována nejaktuálnějšímu kusu diskografie a otevřel ji titulní singl Froot. Jak to má být, nová deska v rámci setlistu zabírala nejvíc prostoru, zazněly z ní celé dvě třetiny a byly doplněny coverem True Colors od Cyndi Lauper, která sama Marininu verzi chválila na sociálních sítích. O loňském albovém počinu se mluví všeobecně pozitivně a koncert znovu poskytl důkaz, proč tomu tak je. Písně jako I'm a Ruin nebo Savages v živém provedení ještě získávají na síle, nemluvě o Immortal, která byla opravdovým zážitkem na závěr základního setu, po takovém už není třeba přídavku. Publikum, které celou dobu udržovalo skvělou atmosféru a přesně reagovalo na rozparáděné i intimnější části vystoupení, si však vyžádalo obligátní dvě písně navíc, takže koncert nadobro uzavřelo kombo singlů Happy a Blue.

Marina and the Diamonds je nejen talentovaná hudebnice, skladatelka a majitelka krásného hlasu i vzezření, ale svým charismatem a sympatickým vystupováním dokáže výborně pracovat s publikem a udělat show i na minimalisticky zařízeném pódiu. A tak jedinou negativní skutečností, která ubírala na spontánnosti, byl v některých momentech poměrně hlasitý half playback.

Info

Marina and the Diamonds (uk)
2. 3. 2016, Malá sportovní hala, Praha

foto © Vojta Florian

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jiskra nostalgie (Crywank)

Veronika Tichá 23.11.2021

Crywank mohou působit písničkářsky nebo folkově, sami se ale tomuto označení vždycky bránili.

Napíšu tobě, ty zas mi (Gudrun Gut + Mabe Fratti)

Richard Kutěj 04.11.2021

Gudrun Gut a Mabe Fratti vytvořily svébytný mix experimentální elektroniky, ambientu a klubových vlivů.

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace