Marina and the Diamonds si s českými fanoušky rozumí

Marina Diamandis nebyla v České republice se svým sólovým projektem poprvé, nicméně při své první návštěvě měla pro spoustu svých fanoušků příliš drahou a ne příliš zajímavou afterparty – byla tu jako předskokanka Coldplay. Není divu, že se po vstupenkách na její první koncert, kde byla hlavní hvězdou, jen zaprášilo a situace byla řešena přesunem z Lucerna Music Baru do holešovické Malé sportovní haly (což je vzhledem k faktu, že se původně jednalo o jeden ze série koncertů k příležitosti „narozenin“ právě Music Baru, úsměvně paradoxní). Svůj set Marina pojala chronologicky a postupně ve třech částech představila výběr z jednotlivých desek, při každé se objevila v novém, vždy velmi přiléhavém kostýmu. S velikostí svého poprsí totiž tahle diva, které v žilách koluje velšská a řecká krev, nikdy problém neměla.

Act I. - The Family Jewels
Koncert otevřela písní Mowgli's Road oblečená jako extravagantní hippie králíček z playboye, i když ozdoba na její hlavě pravděpodobně neměla představovat variaci na legendární ouška. Každopádně od momentu, kdy vstoupila na pódium, bylo publikum haly zcela její, což se potvrdilo i při následující I Am Not a Robot. Až na Shampain z debutu zazněly všechny singly, u Obsessions si Marina i poprvé osahala klapky klavíru a připomněla, že svůj zpěv dokáže i velmi schopně instrumentálně doprovodit.

Act II. - Electra Heart
Po krátkém intermezzu, které patřilo především kytaristovi Benu Fletcherovi a sloužilo jako pauza pro změnu kostýmu, se hlavní protagonistka vrátila v růžovém úboru s vystříhanými srdíčky. Jak jinak, když tématem celého druhého alba Electra Heart je láska. I když tuhle desku považuji za nejslabší, výběr písní příjemně překvapil. Rocková Bubblegum Bitch, nedávno oprášená Teen Idle nebo emocemi nabitá Lies jsou prostě dobré písně a jejich živé provedení tomu dalo za pravdu. Rádiový singl Primadona sice neurazí, ale jak řekla kamarádka: „Mariny je na tyhle songy škoda.“

Act III. - Froot
Další mezihra a převlíkačka, kdyby pohádková Večernice nosila overal, asi by si oblékla přesně takový. Třetí část byla pochopitelně věnována nejaktuálnějšímu kusu diskografie a otevřel ji titulní singl Froot. Jak to má být, nová deska v rámci setlistu zabírala nejvíc prostoru, zazněly z ní celé dvě třetiny a byly doplněny coverem True Colors od Cyndi Lauper, která sama Marininu verzi chválila na sociálních sítích. O loňském albovém počinu se mluví všeobecně pozitivně a koncert znovu poskytl důkaz, proč tomu tak je. Písně jako I'm a Ruin nebo Savages v živém provedení ještě získávají na síle, nemluvě o Immortal, která byla opravdovým zážitkem na závěr základního setu, po takovém už není třeba přídavku. Publikum, které celou dobu udržovalo skvělou atmosféru a přesně reagovalo na rozparáděné i intimnější části vystoupení, si však vyžádalo obligátní dvě písně navíc, takže koncert nadobro uzavřelo kombo singlů Happy a Blue.

Marina and the Diamonds je nejen talentovaná hudebnice, skladatelka a majitelka krásného hlasu i vzezření, ale svým charismatem a sympatickým vystupováním dokáže výborně pracovat s publikem a udělat show i na minimalisticky zařízeném pódiu. A tak jedinou negativní skutečností, která ubírala na spontánnosti, byl v některých momentech poměrně hlasitý half playback.