Články / Reporty

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 11.09.2019

Mám ráda bezprostřednost. Na koncerty chodím s předstihem, abych se dostala do první řady. Kvalitní zvuk si vychutnám i ve sluchátkách, v klubu chci hudebníkům vidět do obličeje, pozorovat jejich gesta, vnímat interakci, tušit, co cítí. Přijímat celou bytostí jimi vysílanou energii, být u toho. Tím víc jsem po tom toužila u tance. V La Fabrice bylo horko a vydýcháno, podařilo se mi dostat pouze do středu hlediště. Progresivní český soubor současného tance 420PEOPLE přišel s novým představením a zvědavost byla na maximu. Nakonec se rozsvítila světla a mezi mnou a tanečníky bylo najednou pět zátylků a mříže tvořené sítěmi rozvěšenými po jevišti. Pět šelem v kleci pomalu kroužilo a soustředěně, hladově vyhlíželo. Panthera.

Inspirovaný knihou izraelského historika Yuvala Harariho Sapiens: Stručné dějiny lidstva choreograf Václav Kuneš v představení přemítá nad tím, proč právě druh Homo sapiens kraluje Zemi. Od Panthery jsem čekala syrovost, prvobytnost, možná i krutost pradávného, dravého světa, ale nezklamalo ani to, jak jemně, až elegantně dění na jevišti působilo. V první řadě tomu nahrávala hudba, kterou složil autor spojený s 420PEOPLE i předchozími spolupracemi Jan Šikl, jehož známe mimo jiné z experimentálně jazzového dua Zabelov Group. Hudba tentokrát hrála ze záznamu, zrnité elektronické smyčky se vkusně prolínaly se zamyšlenou kytarou, a místo se našlo i pro lyrické klavírní vyhrávky. Etnické perkuse, v mé představivosti spojené s pravěkou společností, vystupovaly do popředí jen v několika pasážích.

Nebylo to totiž (jen) o neandertálcích. Panthera nás vystavovala tolika podnětům, obrazům a příběhům, že jsem si sotva uvědomovala vlastní vjemy. Tanečníci byli zvířata, pak cvičení válečníci, jindy zase působili společně jako přírodní živel. I pohybový arzenál byl velmi různorodý: ve složitém narativu současného tance byly nejen prvky akrobacie, ale i elementy východních bojových umění nebo streetdance, až nakonec dění na jevišti nečekaně vyústilo v surrealistický klubový rave.

Skoro všemi pasážemi, které tvořily jakousi mozaiku představení, prostupoval motiv boje. Jeden z nejsilnějších momentů nastal zhruba v půlce, kdy Filip Staněk skončil v síti, v pasti, kterou pro něj nachystali zbývající tanečníci. Dokonale vygradované napětí mezi lapenou obětí a plížícím se predátorem vyvrcholilo dech beroucí scénou, v níž italská tanečnice Francesca Amante předvedla vítězný sólový tanec. Přišla demonstrovat nezdolatelnou sílu, ale zároveň obnažila ženskou křehkost, byla překonána vlastní vášní. Najednou už nebyla predátorem ona, nýbrž on. Tyto role se mezi účinkujícími měnily rychle a často… Jako v životě.

I přes pět diváckých řad ke mně toho doputovalo hodně, bála jsem se říct slovo, ztratit byť jeden vjem. Je současný tanec elitářský? A je to dobře, nebo špatně? Ať se na to díváme jakkoli, tento druh umění nabízí naprostou svobodu volby. Je na každém z nás, jak tanec a jeho „příběh“ pojmeme, co si z něj odneseme, jak jej přečteme, a je pochopitelné, že ne všichni se v tom budeme cítit pohodlně. I když pořád říkáme, že chceme svobodu, přirozeně se jí přece jen bojíme.

Info

420PEOPLE: Panthera
9. 9. 2019 La Fabrika, Praha

foto © Pavel Ovsík, Michal Hančovský

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.