Akana | Články / Reporty | 28.05.2013
Etiopská hudba je v kurzu. Je jiná, tajemná, melodicky i rytmicky přitažlivá, lehce rozpoznatelná a přitom kompatibilní s nejrůznějšími žánry a v posledním cca desetiletí mezi příznivci world music stále populárnější. Agentura Rachot to dobře ví a pravidelně k nám dováží zasloužilé prominenty i čerstvé talenty z této zdravím kypící hudební enklávy. K relativně novým tvářím patří také zpěvačka, tanečnice, choreografka i herečka Minyeshu Kifle Tedla, vystupující pouze pod prvním ze svých zvukomalebných jmen. Upozornila na sebe už v 90. letech ve své domovině, kde povědomí o mnohotvárné etiopské hudební tradici čerpala od těch největších osobností typu Mulate Astatkeho, svojí současnou sólovou dráhu ale nastartovala až po svém přesídlení do Holandska.
Do Prahy přijela propagovat své třetí album Black Ink, které mělo vyjít už v únoru, ale i když dokončené, v době konání koncertu ještě nebylo na světě. Případní zájemci o jeho koupi (včetně mě) tak museli vzít zavděk příslibem brzké nápravy. V době, kdy se velká část vymírajících CD nosičů prodá na koncertech, je zarážející, že v předsálí nebyly k dostání ani zpěvaččiny starší tituly.
To, že je Minyeshu u nás zatím velkou neznámou, se projevilo na skromné návštěvě, ale ti, kteří do Akropole nakonec dorazili, se co do vřelosti přijetí nenechali zahanbit, a tak sál pulzoval od prvních písní spontánními projevy nadšení. Doprovod ztepilé umělkyně s černou kadeřavou hřívou také nebyl z nejpočetnějších a budil obavy, že barevný, bohatě aranžovaný zvuk předchozího skvělého alba Dire Dawa (název rodiště), ani avizovaný taneční zvuk novinky pro něj nebude dosažitelný. Ale během několika minut byl i tento obláček pochybností vymeten z oblohy. Všichni tři instrumentalisté – saxofonista střídající tenor a baryton, bubeník a všetečný klávesista – se ukázali jako neobyčejně tvární a všestranní hudebníci, kteří dokázali zvukové spektrum roztáhnout do takové šíře, že nebylo třeba ani na vteřinu tesknit po bohatším nástrojovém obsazení. Ve dvou případech, kdy se Minyeshu s oběma vokalisty odebrala do zákulisí, dostali příležitost naplno předvést svoje kvality a zejména druhá, sveřepým „underworldovským“ techno beatem vedená skladba měla neskutečný drive.
Minyeshu neponechala nic náhodě a prvními třemi rytmicky intenzivními skladbami rozehřála publikum, s nímž si pak už mohla dělat, co chtěla. Po první z instrumentálních vložek přišlo potemnělé, ponorné reggae a i další skladby se nesly v méně přímočaré, ale stejně vzrušující poloze. V hudbě skupiny se s naprostou přirozeností mísila etiopská melodika a strhující rytmy, popová noblesa, jazzové postupy, vlídnost reggae i taneční důraz. Sama Minyeshu sršela energií, charakteristicky kaskádovité vokální linky střídala s chytlavějšími refrény, do nichž neváhala zapojovat tančící diváky. Ti tak mohli napravit trochu zahanbující skutečnost, že v češtině nemáme dostatečně známý ekvivalent narozeninového popěvku Happy Birthday, o nějž si čerstvá oslavenkyně řekla. Minyeshu průběžně prezentovala i nemalé taneční vlohy v dráždivých kreacích, kterými přiživovala gradující atmosféru. Ke konci přibývalo svižnějších momentů, aniž by kapela polevila v dynamické i stylové rozmanitosti. Policejní hodina sice publikum připravila o přídavkovou katarzi, ale nelíčená spokojenost, která se zračila ve tvářích šestice hudebníků při loučení, byla dostatečnou satisfakcí a měla svůj protipól v sále.
Minyeshu (eth/nl)
23. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.