Shaqualyck | Články / Reporty | 28.01.2013
Přivezli kouřostroj, kytary a novou desku A Forrest Affair. O kom je řeč? Přece o Please The Trees, čím dál populárnější koncertní jistotě (nejen) českých luhů a hájů. Mráz nemráz, pánové osedlali dodávky a vyrazili obšťastnit zvukovody každého, kdo si nesedí na uších. Brzy legendární kapela v již legendárních prostorách olomouckého Jazz Tibet Clubu.
Ještě o půl osmé to vypadalo jen na takovou sympatickou zdvořilostní návštěvu, o půl hodiny později hlava na hlavě, tělo na tělo. Netrvalo dlouho a mlžný opar čpící pivem a smaženými bramborovými spirálami, které tu po kilech konzumují snad úplně všichni, pročísly první tóny španělky Aliho Warrena. Jeho kapela se prý bála přeplavat kanál La Manche, tak na to zůstal sám. Ukotven někde mezi Hansardem a selFbrushem, zprvu jen tak jemně pobrnkával, za pár chvil už ale drtil hmatník i vlastní hlasivky. Takový komorní divoch, chce se říct. Nehrál zle, jenže podobných folkie-talkie písničkářů jsou mraky a jeho projev ani zahraný set z pomyslné řady nijak zásadně nevybočovaly, což je trochu škoda. Jeho chvíle každopádně přišla později, když se s paličkama nenápadně zatoulal k bicí soupravě a vypomohl headlinerům s několika songy coby náhodný perkusista z davu. Vůbec se s tím nemazal a lidi ho v tu ránu pobaveně vzali za pátého člena souboru. Sympaťák.
„Lesní aféra“, třetí regulérní studiovka Please The Trees, není venku až tak dlouho a dát si ji takhle z voleje v rámci „autorského čtení“ je splněný sen každého fanouška. Oproti názvu však nový materiál voní daleko víc po garáži než po jehličí. Chlapi na sebe nenechají zbytečně čekat a hned od začátku moc pěkně tvrdí muziku. Už s prvními tóny je znát posun směrem k drsnějšímu psychedeličtějšímu zvuku. Riffy jsou ostřejší, sound celkově hutnější, řinčivější, což se netýká pouze nových fláků, ale projevilo se to i v přístupu k osvědčeným kouskům z předchozích desek Inlakesh a Lion Prayer. Čerstvé, lehce pozměněné aranžmá jim sluší stejně jako nový sestřih Václavu Havelkovi.
Těžko říct, nakolik v tom má prsty malá/velká personální rošáda, kdy Zoka nahradil u kytary po frontmanově pravici David Babka. Snad těch zemětřesení bylo v kapele povícero, možná zaúřadoval producentský mentoring Jonathana Burnsidea, v každém případě se tu odehrál slyšitelný vývoj. Řekl tady někdo Black Rebel Motorcycle Club? Nebránil bych se tomu. Proč taky. Havelka sice nevypadá jako Peter Hayes, navíc chodí po stolech, zavěšuje kytaru do prostoru a takřka permanentně vrtí hýžděmi, nicméně po muzikantské stránce si s ním nezadá. A stále umí psát silné, překrásně gradované melodie. Ten zvonivý vokál si nespletete a refrény natahované do nekonečných burácivých improvizací jsou neklamným znamením, že jsou to pořád Please The Trees, jenom sebevědomější, vyzrálejší, v lecčems uvolněnější, jednoduše čím dál lepší. Z malé nenápadné kapely pro dva podpódiové hloučky se stalo jméno, které vyprodává kluby. „Stromečci“ ale rozhodně neusnuli na vavřínech, dál poctivě makaj‘ a na koncertech je to setsakra vidět. Pochopitelně to bylo především o novém albu, ale došlo i na Boba Dylana, nešťastně prasklou gibsonku a hlavně příslib trvalého kvalitativního růstu na poli domácího alternativního rocku.
Koukám kolem sebe. Lidi se vlní, pokyvují hlavami, na rtech úsměvy jak z reklamy na životní pojištění. Kapela má problém slézt z pódia. První přidání, druhé, třetí. „Děkujem, děkujem, děkujem, děkujem…,“ řekl jsi to za mně, Vašku. Pot a spokojené tváře na obou stranách barikády. Ručička na ukazateli spokojenosti v červených hodnotách. Krom podlahy se najednou rozechvěje i ten uzlíček hladké svaloviny v hrudním koši. Takhle vypadá radost.
Please the Trees + Ali Warren (uk)
24. 1. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc
foto © Vlastimil Vojáček
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...