Julie Scholzová | Články / Recenze | 29.04.2023
Britská kapela Gorillaz se v posledních dvaceti letech stala fenoménem populární hudby. Nápad vytvořit fiktivní umělecký svět, se kterým přišli v roce 1998 skladatel, zpěvák a klávesista Damon Albarn a ilustrátor Jamie Hewlett, si za léta jejich působení získal velký obdiv. Ilustrované postavy Murdoc, 2-D, Noodle a Russel se pak své fanoušky snažili od loňského července na sociálních platformách nalákat, aby se stali součástí imaginárního „The Last Cult“, který je hlavním námětem jejich nového alba.
Cracker Island otevírá stejnojmenný hit, na kterém se objevuje baskytarista a zpěvák Thundercat. Seznamuje nás s celkovým příběhem, představuje fiktivní místo, kde Murdoc založil tajuplný manipulativní kult, jehož se stal 2-D opětním beránkem, který sdílí své pocity bezmoci. „Where the truth was auto-tuned, and it's sadness I consumed.“ Deska staví na kontrastech, většina skladeb je upbeatová, zpívá se v nich ale o manipulaci, smutku, osamělosti nebo riziku sociálních sítí, moderních trendů.
Na Gorillaz přitahuje jakási divnost, osobitý humor, vokály animovaných postav, které naplno prostupují skladbami Tarantula, Crocodillaz nebo Captain Chicken. Zvuk má několik vrstev, prolíná se tu elektronika, latina, funk nebo rap, stále však mluvíme o popové nahrávce. V patnácti skladbách najdeme spoustu features, mezi kterými jsou Stevie Nicks, Bad Bunny, De La Soul a další. Možná nejočekávanější spoluprací je s Tame Impala ve skladbě New Gold, jejíž výjimečné kouzlo dále staví na zpěvech Albarna a Bootieho Browna. Každý hlas jí dodává jiný rozměr, zároveň vše zní organicky a přirozeně. Rozmanitost alba je dána obzvláště tím, že vliv každého spoluautora je znát v celé skladbě. Gorillaz se nesnaží měnit autorské styly, ale vytvořit s nimi ojedinělou harmonii.
Cracker Island nejenže varuje před vlivem kultů všeho druhu, ale také upozorňuje na to, abychom nepropadli posedlosti, i kdyby to mělo být třeba právě skupinou Gorillaz. Pohybují se na tenké hranicí mezi fantaskním světem a realitou a jejich fiktivní postavy nejsou jen zábavné, ale i zrcadlí naše slabosti.
Eva Karpilovská 01.06.2023
Nechybí vroucí pocity lásky, která je možná jen zlozvykem (Bad Habit) nebo vzdor těla vlnícího se jako řeka (Like a River) a s řekami se zas vracíme k plynutí, cestám,…
Jaroslav Lajner 12.05.2023
Mnozí zástupci mužského pokolení instinktivně prahnou po něčem, co by dlouhodobě odkazovalo k jejich pozemskému bytí.
Martin Šmíd 11.05.2023
Následně se skupina vydala na turné s ostřílenými veterány Stereolab, kteří si Fievel Is Glaque vyhlídli po úspěchu zmíněné kompilace. Co dál?
Natálie Dvořáková 10.05.2023
Během uplynulých šesti let vydala několik EP a singlů a pokaždé přišla s novým zvukem. Aktuální mixtape není výjimkou.
3DDI3 07.05.2023
Herní zápletka je poměrně jednoduchá – bít padouchy hlava nehlava. O hudbu k vesmírnému dobrodružství se postaral český skladatel a producent Floex.
Jaroslav Lajner 13.04.2023
Seriál nepříjemně překvapí i častým výskytem logických lapsů, které pramení především z nevěrohodného, místy dokonce nesmyslného chování postav.
Josef Kaňka 09.04.2023
Když se člověku podaří rozluštit nebo alespoň logicky interpretovat název alba, je velmi pravděpodobné, že snáz pochopí i jeho obsah.
Jaroslav Lajner 02.04.2023
Portrét sériového vraha prostitutek, který své zrůdné činy koná ve jménu „svaté války proti dekadenci“.
Viktorie Motlochová 30.03.2023
Jakkoliv nemůžeme Paramore upřít hudební vyzrálost, nové album This Is Why je matoucí jak hudebně, tak rozháraným sdělením.
Riikka Hajman 01.03.2023
Album by se dalo vnímat jako shrnutí Popova života a kariéry: některé songy připomínají The Stooges, ale jsou tu i zvukové experimenty typické pro jeho pozdní období.