Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon.

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.