Články / Reporty

Chladné publikum, Björk a německý rap (Berlin festival podruhé)

Chladné publikum, Björk a německý rap (Berlin festival podruhé)

Claire Adele | Články / Reporty | 11.09.2013

Sobota v letištním areálu Tempelhof a druhý den Berlin Festival 2013. Víte, jak koncerty vždycky začínají o nějakou půlhodinku později? Asi ne u našich severních sousedů, pověstných svou dochvilností, protože když jsme přišli na Ellie Goulding o pět minut později, už se hrálo v plném proudu.

I když “v plném proudu” se v kontextu tohohle koncertu nedá použít. Osobně jsem se na ni těšila nejvíc z celého festivalu - a nejvíc zklamala. Její hudba je většinou energická, ale publikum bylo téměř nehybné. Uvažovala jsem, jestli se stydí odvázat se za bílého dne, ale. Koncert nebyl dost nahlas a Ellie byla chladná. Procházela se po podiu v šortkách a volném bílém tričku a působila, jako by si zpívala jen pro sebe. Zvláštní, když je na podiu chlap, který obecenstvo ignoruje a hraje si sám pro sebe, ženské po něm šílí o to víc. Když je tam netečná žena, publikum zůstává nedotčené. Ellie vypadala, jako by ji ti tam dole nezajímali, a tak publikum stálo, aniž by pociťovalo jakékoli spojení s interpretem, hudba, kterou si přišli poslechnout, jako by neměla nic společného s tím, kdo ji produkoval. Ellie zpívala dobře, ale byla to nuda. Absurdně vyznívalo, že jak je její muzika elektronická a plná zvuku, v živém podání zněla akusticky a naze. Očekáváte beat a energii, a ony nikde. Doufala jsem v hitovku Burn, protože ta by musela nehybný dav konečně rozproudit. Chyba. “Yeah we got the fire, fire, fire! And we gonna let it burn, burn, burn, burn!” opřela se do toho Ellie a já s ní, ovšem statický dav okolo se neuměl rozpálit a koukal na mě jako na exota…

Náladu spravili britští White Lies a německý rapper Casper. Ten poskakoval po parketě s nevídanou vitalitou, nasazoval si masku Dartha Vadera, házel po lidech otevřené flašky vody, občas se omluvil, když se mu podařil obzvlášť zajímavý zásah, bavil se s publikem a žertoval. Škoda že mluvil jen německy, i tak se mu ale podařilo rozesmát a rozdivočit celý dav. U singlu Mittelfinger hoch (Prostředník vzhůru) vybídl publikum, aby zvedlo prostředníky a všichni se během celé písničky za bujarého skákání zvesela “fakovali”. Rap sice není moje parketa, ale Caspera jsem si opravdu užila. Některé věci prostě musí být fakt dobré, abyste mohli ocenit, že jsou dobré. Stejně tak je to s němčinou – většinou ji my Češi nesnášíme, ale německý rap je dobrá kombinace.

Po Casperovi přišla hvězda dne, islandská Björk. Měla bílé šaty a ostnatou paruku, díky které její hlava vypadala jako obří bílá mořská okurka. Za ní zpíval sbor dívek v blýštivých šatech a při různých skladbách předváděl taneční choreografie v odlišných stylech. Na třech obrazovkách na pozadí se promítal měsíc či cesta digitálním tunelem, kdy jste si připadali jako ve videohře a nedokázali od obrazovky odtáhnout oči, při jiné skladbě jsme se zase dívali na hemživý pohyb růžových hvězdic a sasanek a slizkých bílých háďátek na dně oceánu. Umělecký záměr mi není znám, ale působilo to uklidňujícím i sexuálním dojmem zároveň. Show byla velkolepá, ale odešli jsme před koncem, abychom stihli Klaxons, což bylo vzhledem k hustotě a rozlehlosti davu skoro nemožné. Dobrá volba, na Klaxons byla skvělá atmosféra. Hangár nebyl tak narvaný, což u hitovek jako Golden Skanks, It’s Not Over Yet či Atlantis to Interzone fanoušci využili k bujarému pogu. Chytali se za ramena a skákali v kolečku. V jednom momentě došlo k technickým problémům a Klaxons museli opustit podium asi na pět minut. Atmosféra ale byla tak skvělá, že nikdo z nečekané pauzy nebyl otrávený, naopak, začala se sborově zpívat úvodní melodie Golden Skanks. Klaxons vidím jako nejlepší zážitek festivalu, poté už se to neslo v afterparty duchu.

V art village se konalo silent disco – na první pohled magoři tančící bez hudby, na druhý pohled podivíni tančící se sluchátkama, na vlastní kůži skvělé disko, kdy si lupete čudlíkem a vybíráte mezi dvěma super DJs, kteří mixovali všechno od Rihanny přes Blur a Queen až po Nirvanu. Držitelé vstupenky na oficiální afterparty měli možnost užít si ještě poslední velké jméno, totiž Justice DJ set. Kluci mixovat opravdu umí a když jako přídavek zahráli “We are your friends, you’ll never be alone again”, měla jsem strach, že lidem upadnou ruce a nohy a umřou hlasivky, jak z vděčnosti a radosti skákali a řvali. Ale i kdyby, asi by to stálo za to. Berlin Festival 2013 stál za to.

Info

Berlin festival 2013
7. 9. 2013, Tempelhof, Berlín

foto © Stephan Flad

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Nadšení i prostoje (Troye Sivan)

Zdeněk Němec 11.06.2024

Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.

Porážkám navzdory (High on Fire)

Marek Hadrbolec 05.06.2024

První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.

Vídeňská magma v jícnu DOXu (Klangforum Wien I.)

Helena Konvalinová 03.06.2024

Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.

Ztracené zvuky (claire rousay)

Julia Pátá 27.05.2024

Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.

Pečlivě organizovaný chaos (RuinsZu)

Kryštof Kočtář 26.05.2024

„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.

Fantasy v kulisách hororu (Jeden kmen + Ďyvina + Budeč)

Kryštof Kočtář 21.05.2024

Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec 20.05.2024

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.

Jak v Motownu nezestárnout (Danny Brown)

Michal Smrčina 19.05.2024

Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.

Punkom slobode na stope (Chorobopop)

Jakub Veselý 06.05.2024

Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace