Broněx | Články / Reporty | 16.07.2014
Nedělní dopoledne jsem přemýšlel o tom, že letošní Creepy Teepee je v ledasčem jiné než předchozí ročníky. Doufám, že to nevyzní jako hláška nějakého festivalového harcovníka. Jde o to, že tentokrát se kapely střídaly na venkovním podiu a uvnitř v hale přesně na čas, takže někdy bylo nutné řešit dilema, co si nechat ujít. Jediná stage byla jedna z věcí, kterou jsem vždycky oceňoval, možná je to ale jen vrozenou nerozhodností. Druhá věc, více než polovinu line-upu tvořily české kapely. Ne že by šlo o druhořadý výběr, naopak, ale na Creepy jsem se vždycky rád nechával hlavně překvapovat. Objevování nových, nezvyklých projektů bylo vždycky jedním z hlavních důvodů, proč do Kutné Hory vyrážet.
Odpoledne začínali slovenští Yoko Phono, fajn kytarovka k tomu, aby rozfoukala hlavu těžkou z předchozího dne. Vzápětí uvnitř temnota libereckých Drom. Kytarové stěny se od jemného vybrnkávání pozvolna vršily, lámaly do rychlejších pasáží a nade vším vokál, z něhož mrazí v páteři. O něco později na stejném místě Esazlesa, o kterých by se nechalo napsat vlastně něco podobného, Esa snad jen hrají s větší zběsilostí. Na velké stagi příjemní Koban s odérem psychedelických šedesátek, Planety, kteří měli stejně jako před dvěma roky smůlu na déšť, Please The Trees. Uvnitř Karl Johan s akustickou kytarou, ambientní Ottaven. Všechny odpolední koncerty byly i kvůli zpoždění trochu uspěchané a bez většího zápalu a nasazení. S výjimkou Gagarin. Tahle elektronika s emotivním screamo vokálem je spolehlivá nálož energie, vždycky a všude. Škoda, že v půlce setu začínal/a uvnitř Mykki Blanco. Přesně kvůli tomuhle jsem míval rád jedinou stage. Viděl jsem jen zpovzdálí, vlnící se dav v natřískané hale, taneční queer rap, pro Krýpko příznačné. Tady se neuznávají hranice žánru ani genderu.
Venku pak Julia Holter, další „velké“ jméno festivalu, který ale z principu nikdy nedělí na headlinery a ty další. Doprovodná kapela ve složení bicí, cello, saxofon a housle, Julia kromě zpěvu hrála na klávesy. Indie pop s jazzovými ozvěnami, příjemná běžná muzika, chtělo by se říct. Americká umělkyně bývá často označovaná za písničkářku, která se nebojí experimentovat, ale v rámci Creepy má slovo experiment posunutý význam. I když nešlo o žádnou wierd záležitost, byl koncert Julie Holter silný. Písně nádherně klenuté, s úsporným dokreslením houslí a saxofonu, všemu vévodil sebejistý hlas, procítěnost a něha.
Venku po Julii už jen noční klid, policejní hodina je neúprosná. Ale každému bylo jasné, že uvnitř se bude bouřit ještě dlouho. Písničkář Ducktails, jinak také kytarista Real Estate, pokračoval v nenucené náladě, a po něm se rozjela zběsilá elektro párty jako každý večer a každý rok na Creepy. Atmosféra tepající pivovarské haly obložené kachličkami je unikátní. A při poslední noci možná ani tolik nezáleží na tom, že letošní ročník nepřinesl žádné velké překvapení jako ty předchozí. Ovšem na uvažování o tom, co se tady stalo, bude čas později. Během závěrečné afterparty se bilancovat nehodí.
Creepy Teepee 2014
12. 7. 2014, pivovar, Kutná Hora
foto © Martin Rejsa
Tomáš Jančík 15.06.2024
Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…
Zdeněk Němec 11.06.2024
Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.
Marek Hadrbolec 05.06.2024
První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.
Helena Konvalinová 03.06.2024
Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.
Julia Pátá 27.05.2024
Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.
Kryštof Kočtář 26.05.2024
„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.
Kryštof Kočtář 21.05.2024
Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.
Marek Hadrbolec 20.05.2024
Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.
Michal Smrčina 19.05.2024
Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.