Články / Profily/retro

Duel: Paradoxy v harmonii Deafheaven

Duel: Paradoxy v harmonii Deafheaven

David Čajčík, waghiss666 | Články / Profily/retro | 17.04.2017

Podívejme se před koncertem Deafheaven v Lucerna Music Baru (na prvního máje) na situaci, která panovala po vydání desky poslední desky a co jsme o ní psali ve Full Moonu... Divoký západ, slunné L.A., připlouvající černá oblaka. New Bermuda, třetí album kapely Deafheaven, je v nezáviděníhodné pozici – předcházející Sunbather byl přijat superkladně, byť ti zatvrzelejší ho stále vydýchávají. Nebo spíš slávu, kterou přinesl i do řad, které se před bitvou zrovna nemalují. Podaří se navázat? Kde zrovna netrůní škodolibá zlomyslnost, tam vládne upřímná zvědavost, s čím novým americká pětice přijde. Nebo dvojice? O tom později. Většinový verdikt už je v tuto chvíli jasný, žádná deziluze nepřišla, sklo se netříští, maximálně hlukem. Show must go on.

WAGHISS: „Překonáme Sunbather!“ slibovali Deafheaven. To byla ta klíčová deska hipster metalu? Upřímně, několikrát jsem se spálil vlastní temnotou, několikrát mě metalový časák pocákal krví a tyhle obraty o hipsterech píšou pupkáči dekádu ponoření do vlastní pravdivosti. Jedno je jisté: resuscitace black metalu může působit něžně.

DAVID: Zpětně si nevybavím, co jsem v dobách, kdy jsem Sunbather poslouchal denně, od následovníka vlastně čekal. Ale už od singlu From the Kettle Onto the Coil nám mohlo dojít, kam se to bude ubírat (ten riff, vzpomínáš?). Prvotní resuscitace něžná byla, Sunbather pohladil po tváři, New Bermuda zase řeže jak nabroušený list papíru s tlustým nápisem Bay Area. A je to pěst do očí všem těm pupkáčům, o kterých mluvíš. Nefandím zdravému rozumu natolik, abych si myslel, že teď půjdou všichni do sebe a obrátí, ale věřím, že po tomhle úspěchu už stačí Deafheaven jen krůček k tomu, aby se stali kapelou své dekády. 90s My Bloody Valentine, 00s Isis, 10s Deafheaven. Například.

WAGHISS: Srovnávat s Isis, a v tomhle kontextu… Z toho mívají kapely radost, pokud nelžou. Ten krůček půjde směrem k rozpadu? Ostatně kdy jindy korunovat kapelu než post mortem? Tohle se málokdy povedlo, ne? Na singl From the Kettle Onto the Coil si nevzpomínám, ale jeho následovníci, pět nových eposů na New Bermuda bobtná a bobtná, i když krůček k vyznamenání bude asi delší, než jsme doufali. Na Sedmičce jsi byl? Má to tlak? Vím, že si povídám s člověkem, co jde radši na Amenru než Cancer Bats, proto se ptám.

DAVID: Kdybych věděl, že bookuju Amenru na stejné datum jako Cancer Bats… Máš pravdu, udělal bych to stejně. A na rozpad je ještě brzo (ale není na něj nikdy pozdě!).

WAGHISS: Tesat do kamene! Nejodpornější názor, za kterým si stojím: nechtěl bych vidět Cobaina stárnout. Hyenismus? Přemýšlím nad tezí o rozpadu při poslechu nových Slayer.

DAVID: Já o Slayer přemýšlím při poslechu New Bermuda. Je to první album, které mě donutilo se zamyslet nad tím, jestli je thrash opravdu slepá ulička. Teď jen – udělal thrash službu Deafheaven, nebo Deafheaven thrashi? Téměř každou riffovější pasáž na desce bych mohl přirovnat k jedné z nášivek průměrné metalové jeansky s tím, že Slayer zmíním hned několikrát. A ten mix s blast beaty pak funguje skvěle. I přesto, že od ambientu a ruchů už dost upustili, snad kromě piána v závěru Brought to the Water.


WAGHISS: Mě teda nejvíc rozbil debut Roads to Judah. Nechci si tu hrát na hisptera, ale pro pochopení vývoje je začátek důležitý. Když hledíš na obaly, proti růžovému Sunbather je ten letošní znatelně temnější, umělečtější, vymazlenější a vůbec velký! Míchání brutálního se zasněným, dlouhá stopáž skladeb, rezignace na tradiční hitovost… Všechny tyhle paradoxy vyplavou hned s prvním seznámením, s první recenzentskou berlí a už se jich nedokážu zbavit. Vezmi v potaz kapely, se kterými sdíleli pódium.

DAVID: Ano, a právě ten vývoj mě fascinuje. Od přímočarého a jak říkáš skvělého debutu přes blackový shoegaze (na škatulky můžeš nadávat, ale vytvořit nějakou dá práci) až po začlenění thrashe, celkové ztemnění. Fúze starého a nového. Takhle to zní skoro normálně, logicky. Jenže kolik tě napadá dalších kapel, které sledovaly stejnou cestu? Navíc jim každá poloha stoprocentně sedne. „Post“ je už v jejich případě vlastně jen ten jeden pevný bod, tyč, kterou pohneš zemí. A taková Come Back, baladický negativ, cesta do ticha...

Pokračování v magazínu Full Moon #55.

Info

www.deafheaven.com

Live: Deafheaven (us) + Youth Code (us)
1. 5. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
www.facebook.com/events/215455548900922

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.

Full Moon Stage 2019: Bo Ningen

redakce 10.04.2019

Čtyři Japonci a létající kytary? Bo Ningen a jeden z vrcholů Colours of Ostrava? Na Full Moon Stage zcela nepochybně.