Anna Mašátová | Články / Reporty | 10.11.2015
Zná to každé manželství, kde jsou jeden z páru, či nedejbože oba, hudebníci. Muzika spolehlivě narušuje snahy o pravidelný režim, koncerty jsou důležitější než úklid, teplé večeře a školní úkoly, dovolená padne na nahrávání alba, zkrátka společně stráveného času u rodinného krbu bývá poskrovnu.
Sedmapadesátiletý Béla Anton Leoš Fleck vyřešil dilema jednoduše. Aby mohl trávit se svou ženou, Abigail Washburn, více času, rozhodl se dát na čas vale kumpánům z Flecktones nebo Chicku Coreovi, a s Abby, jak paní Fleckovou-Washburnovou mazlivě tituluje, a dvouletým synem Junem vyjeli do světa. Letos dokonce s novou nahrávkou minimalistického názvu Banjo banjo.
Fleckovi se daří, na co sáhne, což má potvrzeno patnácti cenami Grammy, o počtu nominacích a jiných trofejích nemluvě. Také ženu si uměl vybrat záviděníhodně. Krásná, talentovaná, výborná tanečnice, zpěvačka a hudebnice, která má navíc natolik pohodové rodiče, že si je vzala na probíhající tour jako chůvy pro synka. Ostatně často se vtipkuje, že z Juna nevyroste nic jiného než bůh banja. S takovým genetickým základem se to dá předpokládat.
Fleck je sice oslavován coby inovativní muzikant vystupující s muzikanty napříč hudebním spektrem, s Washburn však přivezli do Prahy spíše starosvětský bluegrassový set zahrnující kousky z obou společných alb, tradicionály z Apalačského pohoří, krvavé balady, sacred harp i instrumentálky z dalších Fleckových projektů.
Pozornost na sebe více než oprávněně strhávala Abigail. Vtipná, usměvavá, vyšvihla píseň v čínštině, předváděla skvostný hlasový fond, až naskakovala husí kůže, ke konci stepovala a natřásala sukněmi tak, že se prvním řadám rosila čela. Jindy chválila manžela i prozrazovala zákulisí jejich domácnosti nebo představovala Fleckovy nejnovější počiny – třeba práci na banjovém koncertu.
I když v sále převažovali banjisté, a, po pravdě, je div, že nebylo při Fleckově proslulosti vyprodáno, malý exkurz do rozdílu mezi stylem hraní Abby (clawhammer style) a Bély (scruggs style) byl poučný a zábavný, společně sál Akropole rozezpívali Divine Bell i rozesmáli předělávkou osmdesátkového hitu Final Countdown.
Jestli jim to klape stejně harmonicky i mimo pódium, nelze jim než závidět. Ti dva byli pro sebe snad stvořeni a svou radost z hraní umí dokonale přenést na publikum. Ještě jednu osobu však nesmíme opomenout - nemenší podíl na výborném koncertu měl i Fleckův zvukař, se kterým se prý Béla kodrcá na cestách už pětatřicet let.
Béla Fleck & Abigail Washburn (usa)
7.11.2015, Palác Akropolis, Praha
Foto (c) David Webr
Tomáš Jančík 15.06.2024
Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…
Zdeněk Němec 11.06.2024
Halu opouští spokojený dav vybavený ochutnávkovými pytlíky Pom-Bär, přelézá nebo podlézá zábradlí u chodníku.
Marek Hadrbolec 05.06.2024
První z koncertů v Kabinetu Múz se mění v generální zkoušku a test krizového managementu americké trojice, technika totiž jinak precizní kapele škodí, kde jenom může.
Helena Konvalinová 03.06.2024
Pro první večer programu Prague Offspring, který je věnovaný soudobé hudbě, zvolilo Pražské jaro elegantní sál DOX+.
Julia Pátá 27.05.2024
Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.
Kryštof Kočtář 26.05.2024
„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.
Kryštof Kočtář 21.05.2024
Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.
Marek Hadrbolec 20.05.2024
Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.
Michal Smrčina 19.05.2024
Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.