Jakub Koumar | Články / Recenze | 10.09.2015
Objevení svého vlastního hudebního jazyka je pro hudebníky často tou nejvyšší metou a zároveň nekonečně úzkým vrcholkem, na němž se dá jen stěží udržet. Málo z nich dokáže najít takovou vnitřní rovnováhu, zatímco jejich posluchačům nezbývá než napjatě poslouchat a nedýchat, aby ani vánek...
Ryan Lott má větší počet hudebních nádeničin. V projektu Sisyphus se kamarádí s hip hoperem Serengetim a Sufjanem Stevensem, mihl se u These New Puritans nebo My Brightest Diamond a hudebně podkreslil několik filmů. Jako Son Lux na sebe ale strhává asi nejvíc pozornosti.
Už první deskou At War With Walls And Mazes zaujal odbornou i neodbornou veřejnost kombinací zpěvných a křehkých písní s jemnou experimentální konturou a razantními elektronickými přelivy. O tři roky později představil minimalismem i jazzem inspirované We Are Rising, kde dokázal, že to s mísením stylů myslí opravdu vážně. Potvrdil to na následujícím albu Lanterns, do něhož vmíchal brunátné rezonance i sborový zpěv a potvrdil, že dokáže být stále inovativní i přes charakteristický rukopis. S pomocí koncertních kumpánů Rafiqa Bhatii a Iana Changa se takový snaží být i na další desce.
Společně obtahují základní strukturu skladeb, nadýchané elektro/dreampopové melodie. Jsou ale proškrtané, přečmárané i dopisované tou nejjemnější a delikátní elektronikou. Mnohdy ji nechají prodrat na výsluní v podobě rvavých zvuků, ale nikdy se nevzdálí z míst, do nichž ji Son Lux už od prvopočátku nasměrovává. Nevymyká se ani přeefektovaná kytara, každý zvuk, ruch i zazpívaná hláska je pod přísnou kontrolou. Všechny písně jsou konzistentní, melodičnost ani experimenty se nepřerůstají, jsou prorostlé jako sochy z kontrastních materiálů. Oddělení jediné složky by celý zážitek devalvovalo.
Son Luxovy písně jsou mnohoznačnější než kdy dříve. Zvuk je komorní i velkolepý a nechybí mu dramatičnost ani pokora. Projevuje se obrovská míra imaginace a víra, že ruch je melodií a melodie ruchem. Jistota, s jakou se v téhle chatrné rovnováze pohybuje, je odzbrojující. Když popustí uzdu pokřiveným efektům, nezapomene ji později přitáhnout a osvobodit klavírní poetiku i symfonickou nebetyčnost.
Přestože Son Lux disponuje jakousi povznášející spiritualitou, album Bones působí až pozitivistickým dojmem. Všechny zvuky jsou měřitelné, dané, jasné a objektivizovatelné. Jsou čitelné a zřejmé, a v tom spočívá fantastická komplexnost, uchopitelnost a poznatelnost jeho vesmíru. Směřují k jednomu velkému poznání ideálu skrze metody a fakta. Zlatý řez mezi deskami.
Son Lux – Bones (Glassnote, 2015)
www.music.sonluxmusic.com
Live: Son Lux (usa)
31. 10. 2015, MeetFactory, Praha
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.