Články / Reporty

Jednoduchá matematika 65daysofstatic

Jednoduchá matematika 65daysofstatic

keša | Články / Reporty | 11.10.2013

Jednoduchá matematika aneb tři v jednom. Britští 65daysofstatic v roli hvězdy, postrocková klasika Sleepmakeswaves z Austrálie a z českých luhů Kaplan Bros. Na první pohled nabušený večírek na Flédě. Škoda jen, že už ne tolik na první poslech.

Klasický scénář, kdy vše odstartuje český „outsider“ se tentokrát nekonal, a vše odklepli Sleepmakeswaves titulním songem z posledního alba. Ale zrovna tak mohli začínat čímkoli jiným ze svého repertoáru. Australani při poslechu desky nenadchnou, ale ani neurazí. Jejich učebnicový post-rock sice stojí na hranici kýče, stokrát hraného a předvídatelného, ale přece jen je v nich něco malinko navíc, to, co už nejde vepsat do škatulky post-rock, neb tu naplňují na 100 %. Z Australanů čiší nadšení pro hru, jde vidět, jak je to upřímně baví a že nehrajou proto, že je to v kurzu (když už to dávno v kurzu není). Pódiový tělocvik holohlavého basáka s dlouhým plnovousem, co vypadá, jako kdyby zrovna utekl ze zkoušky hardcorové kapely, a projev poskakujícího bubeníka je fakt zábavný, a hlavně uvěřitelný. Kytaristi stojí každý na jedné straně a na rozdíl od rytmiky si hrajou na podzim. Post-rock čistý jak slovo boží, tělem i duší. Zvuk je hutný i konkrétní, ani vyhrávka na basu ve výškách nezanikne, jak to tak bývá. Po půlhodině se kapela rozloučí posledním songem, a najednou je jasné, že odehrála předkapela.

Ani ne dvacet minut pauzy a na řadě jsou 65daysofstatic. Velký sál Flédy se poměrně zaplní, což u kapel s mikrofonem pouze na „thanx“ není zvykem. O statice na podiu nemůže být řeč, tělocvik pokračuje ve zběsilém rytmu. První tři songy na rozkoukanou a pak začne něco drhnout. Nevím, jestli je to skromností první party a velkou nabubřelostí čtyř šamponů na pódiu, ale věřit se jim to nedá. Zvuk je kulatý a nekonkrétní, snaha vyhnat ho k subbasové diskotéce pohřbívá lehká aranžmá z nahrávek a hlavně z posledního, skvělého alba Wild Light. Nesejde na tom, jestli mají kluci prsty na strunách nebo na samplech a kytary na zádech. Výsledek je stejný. Pohybujeme se ve zvukovém mainstreamu, zavřít oči, tak uvidím kohokoli z elektronického popového světa. Čekám, jak bude naloženo s mou oblíbenou hitovkou Prisms, která chytře začíná ve studené a rytmické elektronice a pozvolna přechází přes kytarové plochy až k jasné matematice, ale nic takového se neodehraje. Vše je z jednoho pytle, dřou od začátku tracku až do konce a je to vidět. A bohužel i slyšet, tomu řikám The Fall of Math.

Naštěstí večírek ještě není u konce, a tak si můžu zlepšit náladu s Kaplan Bros. Polovina kapely Vložte kočku, (ne)zpívající klávesák a bubeník. Ustláno mají ve foyer klubu, u baru, jejich scéna působí oproti přeplněnému pódiu velkého sálu skromně a sympaticky. Se zvukem je to bohužel horší a s projevem dua taky. Souhra mi přijde křečovitá, nejde ani tak o dialog jako o naslouchání tomu druhému. Originální identita obou spoluhráčů je ta tam, rozplývá se ve snaze vymáčknout ze dvou nástrojů to, co v domovské kapele. Pro dnes poloviční kapela. Pro dnes poloviční zážitek. Od zítra se těším na příště. Keša

Info

65daysofstatic (uk) + Sleepmakeswaves (aus)
7. 10. 2013, Fléda, Brno

foto © rionka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.