Články / Reporty

Ohňostroj, balóny, konfety a taky muzika (Coldplay naživo poprvé)

Ohňostroj, balóny, konfety a taky muzika (Coldplay naživo poprvé)

Davo Krstič | Články / Reporty | 18.09.2012

Lístek na zářijový koncert Coldplay v Praze jsem kupoval v den zahájení předprodeje, tedy v polovině prosince loňského roku. Na stání u pódia, abych si je tentokrát pořádně užil – posledně jsem je totiž sledoval vsedě z tribuny. Papírově byl aktuální koncert přece jen znevýhodněný. Chybělo prvotní okouzlení jako v roce 2008, když jsme se po letech doufání konečně dočkali. Navíc Mylo Xyloto není tak silná deska jako Viva la Vida a představa, že bude většina repertoáru postavená právě na ní, velké nadšení nebudila – nakonec z ní Coldplay v Praze zahráli 9(!) skladeb. Viděl jsem záznam loňského koncertu v Glastonbury a do slávistického Edenu kráčel s přesvědčením, že mě večer nemá moc co překvapit. Pche!

Překvapil už stánek s oficiálním merchandisingem. Triko za šestset, hrníček za pět. Tomu Číňané říkají „lejže“ a našinci „vejvar“. Ale k muzice. Metallica začíná své koncerty hudbou od Morriconeho, Muse doprovázel při nástupu na pódium John Williams a show Coldplay začala Silvestriho ústředním tématem z Návratu do budoucnosti. Martin a spol. spustili na startu podle očekávání úvodní píseň z poslední desky, Hurts Like Heaven. Najednou to vypadalo jako na koncertu Pink Floyd. Všude samé lasery, o pestrobarevnou show se navíc staraly blikající náramky, které vyfasoval každý návštěvník u vchodu. Při následující In My Place začaly z oblohy pršet papíroví motýlci, srdíčka a kapky. A při Lovers in Japan létaly vzduchem nafukovací balóny. Úchvatná hostina pro oči, jeden nevěděl, kam se dřív dívat. Těkal jsem pohledem mezi energií překypujícím Chrisem Martinem (potím se stejně jako on), přibývajícími efekty a šílícím davem. Během prvních deseti minut bylo jasné, že tenhle koncert bude velká podívaná. Jen se občas ztrácela samotná muzika. Přitom první polovina setu měla přímo vražedný tah, Coldplay v ní „vypráskali“ většinu velkých hitů včetně The Scientist a Yellow.

Kromě položek, jejichž opomenutí by bylo neodpustitelné, se pražská aréna dočkala několika příjemných (protože nečekaných) osvěžení. God Put a Smile Upon Your Face sice v počáteční akustické úpravě trochu vyděsila, ale druhá polovina už byla naštěstí věrná rockovému originálu. K tomu pak Chris Martin přidal na rampě a jen za doprovodu klavíru krásnou baladu Warning Sign.

Vzadu na pódiu stálo něco, co připomínalo pavučinu snů a skutečně, pražský koncert byl pomyslným lapačem parádních okamžiků. Přesto si Coldplay párkrát vybrali slabší chvilku. Chápu, že musí hrát Princess of China coby aktuální singl, ale z playbacku puštěná Rihanna nebyla úplně košer. Doufal jsem, že její part z legrace odzpívá bubeník Will Champion. Tak třeba příště. Akustický set odehraný stejně jako před čtyřmi lety na protilehlé straně arény nabídl ne úplně přesvědčivou verzi Speed of Sound aka Clocks II. A zařazení hitovky Clocks hned vzápětí mělo asi přimět publikum k hraní oblíbeného kvízu Najdi 10 rozdílů.

Finále bylo mocné, přestože očekávané. Fix You jsem kdysi upřímně nesnášel coby slaďák s pitomoučkým textem, ale od určité doby mám z téhle skladby zimomřivky. A naživo má Fix You neskutečnou sílu, zvlášť při tak vzorném singalongu jako v Praze. Koncert vygradoval pilotním singlem z aktuálního alba. Every Teardrop Is a Waterfall asi není úplně ideální zavírák (ta skladba ne že má slabý refrén, ona nemá žádný!), ale při opulentním ohňostroji to stejně bylo všem jedno.

Coldplay jsou definitivně velkou světovou kapelou se vším dobrým i špatným, co k tomu patří. V Praze zahráli skvěle, dvacítka písní byla až na malé výjimky (Violet Hill už do třetice fakt ne a ne) poskládána ideálně a těch sto minut uteklo rychleji než Viktor Kožený. Nejpozitivnější pro mě bylo zjištění, že skladby z Mylo Xyloto, ač je jejich studiová podoba problematická, naživo bez problémů obstály ve společnosti letitých hitů. Ona to nakonec fakt bude dobrá deska! This could be para-para-paradise…

SETLIST: Hurts Like Heaven, In My Place, Major Minus, Lovers in Japan, The Scientist, Yellow, Violet Hill, God Put a Smile Upon Your Face, Princess of China, Up In Flames, Warning Sign, Don´t Let It Break Your Heart, Viva la Vida, Charlie Brown, Paradise, Us Against the World, Speed of Sound, Clocks, Fix You, Every Teardrop Is a Waterfall

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Woodkidovy podivuhodné příběhy

Veronika Mrázková 08.06.2022

Když pak nastoupil Woodkid s osmičkou hudebníků a přerušil několikaminutovou zvukovou ouverturu v záři tepajících červených bodovek, stačilo pár tónů hitovky Iron a bylo uvařeno.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace