Články / Reporty

Ohňostroj, balóny, konfety a taky muzika (Coldplay naživo poprvé)

Ohňostroj, balóny, konfety a taky muzika (Coldplay naživo poprvé)

Davo Krstič | Články / Reporty | 18.09.2012

Lístek na zářijový koncert Coldplay v Praze jsem kupoval v den zahájení předprodeje, tedy v polovině prosince loňského roku. Na stání u pódia, abych si je tentokrát pořádně užil – posledně jsem je totiž sledoval vsedě z tribuny. Papírově byl aktuální koncert přece jen znevýhodněný. Chybělo prvotní okouzlení jako v roce 2008, když jsme se po letech doufání konečně dočkali. Navíc Mylo Xyloto není tak silná deska jako Viva la Vida a představa, že bude většina repertoáru postavená právě na ní, velké nadšení nebudila – nakonec z ní Coldplay v Praze zahráli 9(!) skladeb. Viděl jsem záznam loňského koncertu v Glastonbury a do slávistického Edenu kráčel s přesvědčením, že mě večer nemá moc co překvapit. Pche!

Překvapil už stánek s oficiálním merchandisingem. Triko za šestset, hrníček za pět. Tomu Číňané říkají „lejže“ a našinci „vejvar“. Ale k muzice. Metallica začíná své koncerty hudbou od Morriconeho, Muse doprovázel při nástupu na pódium John Williams a show Coldplay začala Silvestriho ústředním tématem z Návratu do budoucnosti. Martin a spol. spustili na startu podle očekávání úvodní píseň z poslední desky, Hurts Like Heaven. Najednou to vypadalo jako na koncertu Pink Floyd. Všude samé lasery, o pestrobarevnou show se navíc staraly blikající náramky, které vyfasoval každý návštěvník u vchodu. Při následující In My Place začaly z oblohy pršet papíroví motýlci, srdíčka a kapky. A při Lovers in Japan létaly vzduchem nafukovací balóny. Úchvatná hostina pro oči, jeden nevěděl, kam se dřív dívat. Těkal jsem pohledem mezi energií překypujícím Chrisem Martinem (potím se stejně jako on), přibývajícími efekty a šílícím davem. Během prvních deseti minut bylo jasné, že tenhle koncert bude velká podívaná. Jen se občas ztrácela samotná muzika. Přitom první polovina setu měla přímo vražedný tah, Coldplay v ní „vypráskali“ většinu velkých hitů včetně The Scientist a Yellow.

Kromě položek, jejichž opomenutí by bylo neodpustitelné, se pražská aréna dočkala několika příjemných (protože nečekaných) osvěžení. God Put a Smile Upon Your Face sice v počáteční akustické úpravě trochu vyděsila, ale druhá polovina už byla naštěstí věrná rockovému originálu. K tomu pak Chris Martin přidal na rampě a jen za doprovodu klavíru krásnou baladu Warning Sign.

Vzadu na pódiu stálo něco, co připomínalo pavučinu snů a skutečně, pražský koncert byl pomyslným lapačem parádních okamžiků. Přesto si Coldplay párkrát vybrali slabší chvilku. Chápu, že musí hrát Princess of China coby aktuální singl, ale z playbacku puštěná Rihanna nebyla úplně košer. Doufal jsem, že její part z legrace odzpívá bubeník Will Champion. Tak třeba příště. Akustický set odehraný stejně jako před čtyřmi lety na protilehlé straně arény nabídl ne úplně přesvědčivou verzi Speed of Sound aka Clocks II. A zařazení hitovky Clocks hned vzápětí mělo asi přimět publikum k hraní oblíbeného kvízu Najdi 10 rozdílů.

Finále bylo mocné, přestože očekávané. Fix You jsem kdysi upřímně nesnášel coby slaďák s pitomoučkým textem, ale od určité doby mám z téhle skladby zimomřivky. A naživo má Fix You neskutečnou sílu, zvlášť při tak vzorném singalongu jako v Praze. Koncert vygradoval pilotním singlem z aktuálního alba. Every Teardrop Is a Waterfall asi není úplně ideální zavírák (ta skladba ne že má slabý refrén, ona nemá žádný!), ale při opulentním ohňostroji to stejně bylo všem jedno.

Coldplay jsou definitivně velkou světovou kapelou se vším dobrým i špatným, co k tomu patří. V Praze zahráli skvěle, dvacítka písní byla až na malé výjimky (Violet Hill už do třetice fakt ne a ne) poskládána ideálně a těch sto minut uteklo rychleji než Viktor Kožený. Nejpozitivnější pro mě bylo zjištění, že skladby z Mylo Xyloto, ač je jejich studiová podoba problematická, naživo bez problémů obstály ve společnosti letitých hitů. Ona to nakonec fakt bude dobrá deska! This could be para-para-paradise…

SETLIST: Hurts Like Heaven, In My Place, Major Minus, Lovers in Japan, The Scientist, Yellow, Violet Hill, God Put a Smile Upon Your Face, Princess of China, Up In Flames, Warning Sign, Don´t Let It Break Your Heart, Viva la Vida, Charlie Brown, Paradise, Us Against the World, Speed of Sound, Clocks, Fix You, Every Teardrop Is a Waterfall

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.