Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 11.03.2022
„Jsme domluveni. Zdravím tě z Oděsy, před chvílí město začali ostřelovat.“ Píšu si se Sašou, novinářem z Ukrajiny, který pro Full Moon aktuálně dělá na jednom důležitém textu, dočkáte se v dubnovém čísle. Během dne si vyměníme několik emailů a zpráv přes Instagram, stín války je prostupuje všechny. Pořád někde říkám, jak je potřeba se alespoň snažit běžně fungovat, při střetnutí s tím, kdo prožívá ten šílený konflikt uvnitř, mi to zní ještě zoufaleji a prázdněji. Jenže zatím… mě nic jiného nenapadlo.
Tysha znamená ukrajinsky ticho, což dnes vyznívá ještě bolestněji. Katarina Gryvuk svoje album napsala během pandemie, v textu k němu říká, že jí tehdy připadalo potenciálně hrozivé být obklopena lidmi, že to začala pociťovat jako něco nepřirozeného a umělého. „Dalo mi to pocit, jako bych byla rozpolcena mezi dvěma realitami, virtuální a skutečnou, a nepatřila do žádné z nich.“ Tato slova samozřejmě pochází z doby před válkou (všímáte si, jak divně to zní?), ale k dnešku pasují až přespříliš dobře. Katarinino album v posledních dnech hodně poslouchám, nebýt konfliktu, tak bych se k němu možná ani nedostal.
Včera jsme poslali do tisku březnové číslo, vychází příští týden. Obvykle po tomto procesu následuje pocit jakéhosi „prázdna“, poslední dny před finále bývají hektické. Ne snad že by tentokrát nebyly, ale obvyklou úlevu nacházím jen těžko. A nejen proto, že na poslední chvíli měníme téma následujícího vydání, což není vůbec obvyklé. Jen je složitější, možná až nemožné vypnout, vysadit, aby taky ano, když se pár set kilometrů od nás odehrává takový horor. Mířím do karlínských Kasáren na jednu z mnoha benefic. Hned při vstupu do dvora udělá člověku radost, kolik je tam lidí, nakonec se do sálu vlastně ani nedostanu. Aktuální vlna solidarity je náramná věc, jen mi pořád vrtá hlavou obava, že podobné emoce obvykle nevydrží dlouho. „¿A quien voy a abrazar y gritar toda mi esperanza?“ hřímají Mueran Humanos na novém singlu, něco ve smyslu: „Koho budu objímat a křičet na něj všechnu svoji naději?“ Taky síla.
„Když se nás teď někdo ptá ‚Jak se máš?‘, tak všichni odvětíme ‚Jako všichni‘. Také máma mé nejlepší kamarádky mi včera odpověděla ‚Jako všichni‘. Dnes mi ale došlo, že ne všichni okolo mě se cítí a smýšlejí ideologicky stejně jako já; teď se bojím kohokoliv na cokoliv zeptat, bojím se, že mě zklamou.“ Jeden z nejsilnějších textů vztahujících se k aktuálnímu konfliktu, co jsem měl možnost číst, pochází – poněkud paradoxně – z Ruska. I když proč paradoxně, jsme v tom všichni. Odráží se to ostatně i na tracklistu tohohle pořadu, a to jsem z něj ty nejchmurnější věci vyřadil.
Dneska temněji, ale ne smutně. Spolu s Katarinou Gryvuk, Mueran Humanos, Adelou Mede, Scottem Walkerem, Oumou Sangaré nebo Tomášem Niesnerem. Samí hrdinové. V osm večer na Radiu 1.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
tracklist:
Oumou Sangaré – Wassulu Don
Dälek – Boycott
Mueran Humanos – Reemplazante
Pacino – Žalm
Spellling – Legacy
Shilpa Ray – Heteronormative Horseshit Blues
Jas Kayser – Darkness in the Light (feat. Ava Joseph and Giacomo Smith)
Adela Mede – Spolu
Mourning [A] BLKstar – Terrain/Discovery
Marc Guiliana – Song for Getting Lost
El Michels Affair – Dhuaan
The Pop Group – Mad Truth
Springtime – Penumbra
The Shedracks – Bedazzled
Dmitrievna – Plyve kacha po tysini
Scott Walker – The Old Man's Back Again (Dedicated To the Neo-Stalinist Regime)
Bon Voyage Organisation – Yuseef (Trouver le soleil dans chaque jour de pluie)
Combo Chimbita – Indiferencia
Dina ögon – Nirvana
Tvrdý/ Havelka – Možná jednou
Alan Vega – Invasion
Hercules & Love Affair – Grace
Shilpa Ray – I’m Not an Effigy
Katarina Gryvul – Inshi
Tomáš Niesner – Pramen
Loma – Black Willow
Nico – Heroes
foto © David Wojnarowicz
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
Štěpán Nezbeda 18.07.2024
Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.
Michal Pařízek 14.07.2024
Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.
Michal Pařízek 12.07.2024
Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…
Veronika Havlová 07.07.2024
Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.
Veronika Havlová 04.07.2024
Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…
Veronika Havlová 02.07.2024
Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.
Veronika Havlová 30.06.2024
Tehdejší hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…”
Michal Pařízek 28.06.2024
O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.
Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024
Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.