Full Moon 10: Editorské tipy Jiřího Špičáka

Jiří Špičák dělá editora Full Moonu něco přes rok, výběr tak měl o něco snazší. "Když jsem dostal za úkol vybrat tři články za dobu, co v časopise pracuju, o jednom jsem měl hned jasno," říká a ze svého editorského archivu vybírá text o pětadvacátém výročí desky Live Through This od kapely Hole. "Aneta Martínková dovedla ten článek zaplnit informacemi, ale zároveň mu dala velmi osobní hranu. A přiblížila zkušenost z dospívání, kterou nikdo z nás editorů nemá, protože je hodně podmíněná tím, jakým způsobem vyrůstá žena a jakým způsobem vyrůstá muž."

Dál Jirka doporučuje vrátit se k rozhovoru Jonáše Kucharského s britským hudebníkem Richardem Dawsonem. "Tady v tom textu se taky povedlo něco, co mám hodně rád. Jonáš má Dawsona naposlouchaného od začátku do konce, ví o něm úplně všechno, jeho tvorbu zná skrz naskrz. A z rozhovoru je tak velmi cítit láska k hudbě a tématu, přesto to ale nepřebíjí sdělení. Jonáš tohle umí vybalancovat a neříká, že Richard Dawson je nejlepší na světě, že byste neměli poslouchat nic jiného." Svůj výběr uzavírá textem z čísla věnovaného The Beatles, které máme ještě v živé paměti. "To, co napsal Karel Veselý o Beatles a elektronické hudbě, o jejich spojení s hudbou Karlheinze Stockhausena, šedesátkovou avantgardou a páskovými experimenty, jsou věci, který jsem aspoň já v češtině ještě nikde nečetl. A to je přesně to, co jsme chtěli, takže rozhodně doporučuju."

Full Moon 10: Říkala si o to hezky? Dvacet pět let desky Live Through This od Hole

Druhé album grungeové skupiny Hole na začátku dubna slaví kulaté výročí pětadvacet let. Skandály, mýty a vášně obklopující manželství jejich frontwoman Courtney Love a Kurta Cobaina zaplaťpámbů zajímají méně a méně lidí. A konečně je možné se soustředit hlavně na to, co deska vlastně říká. (čtěte dále)

Full Moon 10: Strach jako jediná racionální reakce. Rozhovor Richard Dawson (uk)

"Chvilku vydrž, musím vyjít z baráku, mám v tu hrozně blbej signál. Jo a kdyžtak se nelekej, kdybych někoho občas pozdravil, udělám si s tebou takovou malou procházku," říká mi do telefonu přátelským hlasem Richard Dawson. O pár minut později ho ze zamyšleného proudu slov vytrhává první žoviální pozdrav jednoho ze sousedů. Celý náš rozhovor tak získává surreálný podtón. Nedokážu totiž úplně uvěřit tomu, že mluvím s tím samým člověkem, který mi před pár lety kvílel do ucha rozvleklý příběh, ve kterém se míchají vzpomínky na úrazy z dětství s vyprávěním o spolužácích souložících s učitelkami. Ten, se kterým jsem se procházel britskými vřesovišti kolem roku 500 a který mě spolu se svou kapelou Hen Ogledd zmenšil na mikroskopickou úroveň a provedl tajemným světem mezi molekulami. (čtěte dále)

Full Moon 10: Jak nahrát LSD. Téma Beatles a elektronická hudba

Jaká je nejzáhadnější skladba z diskografie Beatles? Ta, kterou si nemůžeme nikde poslechnout a vše, co o ní víme, pochází z vyprávění a historek hrstky šťastlivců, kteří jí skutečně slyšeli. Pásku s bezmála čtrnáctiminutovou avantgardní kompozicí Carnival of Light, kterou Beatles nahráli v lednu 1967, má ve svém vlastnictví Paul McCartney a moc neví, co si s ní počít. A přitom to byl do jisté míry milník v jejich kariéře, která od tohoto momentu nabrala úplně novou cestu. Mohl by to být pomník odvaze liverpoolského kvarteta vykročit do světa experimentální elektronické hudby, která v následujících dekádách způsobila v populární hudbě revoluci. Beatles byli u toho jako první, ale dnes se za to možná trochu stydí. (čtěte dále)