Články / Reporty

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

Bára Gadlinová | Články / Reporty | 04.04.2019

Některé filmy člověku utkví tak silně, že druhý den se budí s jejich útržky před očima. Jako bych si sama pro sebe schovávala to nejlepší z festivalu až na jeho konec. Touha po něčem ponure severském byla zažehnána, chuť ponořit se do opojných osmdesátkových rytmů taktéž. CPH:DOX potřetí.

Hranice všeho se rozpíjejí. My nosíme pašované tenisky a džíny, chceme být ve všem jako Američani a dýcháme svobodu plnými doušky, na východ od ráje to mají trochu jinak. Snímek 3OHA (Zóna) sleduje několik generací v postsovětském Rusku, od osmdesátých let až do současnosti. Režisér Lauri Randla vytvořil vizuální báseň z úryvků konverzací a náhledů do soukromých životů, postavy v rozostřených záběrech bloudí polemi i ulicemi, válí se po kobercích ve vybydlených bytech a vtipkují o své bezcílnosti. Nový extatický pocit svobody a možnosti překročit trosky železné opony se střetávají s realitou a praktickými zábranami při snaze doopravdy odejít. Třeba zrovna do východního Berlína, který jim tolik připomíná domov a dětství. O dvacet let později se fascinace vším neruským smrskla na obsesi sociálními sítěmi a snahu přiblížit se světu za hranicemi alespoň stylem oblékání a mluvou. Pohled na ruskou ztracenou generaci se dá brát jako druhá strana mince dokumentu Putin’s Witnesses, o které jsme psali minule.

Po skončení promítání se vestibul kina Aveny-T v městské části Frederiksberg přeměnil v improvizovaný boiler room a djové začali hrát tlumené melodické tracky, které připomínaly soundtrack z právě promítaného filmu. Pivo Anarkist, které je jedním z partnerů festivalu, navíc bylo zadarmo.

V dokumentu The Other Munch nás režisér Joachim Trier, tvůrce filmů jako Reprise nebo Oslo, 31. august, provází přípravou expozice děl Edvarda Muncha. Vidíme norského spisovatele Karla Ove Knausgaarda, kterého Munchovo muzeum v Oslu požádalo, aby dal dohromady novou přehlídku dost možná nejvýznamnějšího národního umělce, známého vyobrazováním bolesti, strachu, temnoty a ponurých scenérií. Knausgaardovým cílem bylo vytvořit výstavu, která nevypadá tradičně, výstavu, která je barvitá, živá a je do ní mimo jiné zarhnuto mnoho kreseb, které většinou zůstávají ukryté v archivech muzea. Za tímto procesem stály měsíce výzkumu a četné návštěvy lokací, kde Munch tvořil a kde žil. Trier, kterého spisovatel přizval, aby zdokumentoval celý proces, Knusgaardovi posloužil i jako partner pro konverzace o dílech samotných.

Celý festival uzavíralo promítání tří kraťasů v podzemním klubu Hotelu Cecil. Za zmínku stojí jeden – Distant Planet: The Six Chapters of Simona, psychedelická retrospektivní analýza kořenů italského diska. Snímek klade spoustu otázek po původu stylu a nechává nás nahlédnout za oponu italské hudební scény v osmdesátých letech. To vše prizmatem tehdejší hvězdy Simony, která se setkává se svým hudebním partnerem a producentem, vzpomíná a je konfrontovaná se svou tehdejší pěveckou i taneční produkcí, což je stejně komické, jako empatické.

CPH:DOX je z těch uvolněnějších filmových festivalů. Žádné přehnané fronty ani obavy z toho, že na vás nezůstane místo. Mezi hlavní témata letošního ročníku patřily filmy věnované silným ženám, kontrastům staré zlaté časy vs současná společenská situace v různých geografických podmínkách anebo klimatickým změnám. Dokumenty se sociální tematikou zas bez ostychu napadaly naše smýšlení a hodnoty a nabízely pohled za roušku toho, co je o daném tématu běžně dostupné. CPH:DOX jde za hranice všední dokumentaristiky, dokáže vzdělávat, rozesmát i přikovat do křesla.

Info

CPH:DOX 2019
20. - 30. 3 2019, Kodaň

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

redakce 01.04.2019

Novinky doplnily staré kousky, které hladce vklouzly do charakteristického, jednolitého zvuku, na jaký jsme u tohohle čiperného osmdesátníka zvyklí.