Články / Recenze

Skok do vody (Colony House)

Skok do vody (Colony House)

Josef Kaňka | Články / Recenze | 09.04.2023

Když se člověku podaří rozluštit nebo alespoň logicky interpretovat název alba, je velmi pravděpodobné, že snáz pochopí i jeho obsah. U americké čtveřice Colony House, která svou kombinaci syrového surfového zvuku šedesátých let a jemných melodických kytar popisuje jako „svlečený rock and roll”, to zatím platilo pro všechny tři dosavadní desky. Jinak tomu není ani v případě nejnovějšího titulu The Cannonballers, nad jehož názvem není potřeba příliš dlouho dumat, aby na povrch vyskočilo hned několik možných způsobů výkladu.

Pravděpodobně nejzřetelnějším je odkaz na anglický termín označující skok do vody, kterému se v češtině říká kufr. Ten můžeme vidět už na přebalu desky, jemuž prostorově dominuje vlnící se hladina podporující surfrockovou podstatu, kterou slibuje i úvodní skladba Landlocked Surf Rock. První vteřiny ostrého pochodového virblu ale přinášejí na stůl další možnou interpretaci. Téměř identickým rytmickým prvkem začíná Wabash Cannonball, kultovní titul amerického country proslavený Johnnym Cashem, na který Colony House později přímo odkazují i v textu titulní písně Cannonball. A než se posluchač stihne zamyslet, co má v symbolické rovině společného skok do vody s fiktivním vlakem projíždějícím malebnou krajinou, o kterém zpívá Johnny Cash, servíruje se další popkulturní odkaz. Konkrétně na model vozu Chevrolet Impala, známý z akční filmové komedie Cannonball (1976). To vše jsme stihli jen během tří z celkem jedenácti písní.

Skutečnost, že název ani obsah alba neumožňují jednoznačnou interpretaci, pochopitelně není sama o sobě negativním aspektem, u většiny nahrávek je spíše vítaným důkazem umělecké přemýšlivosti a kreativity, která drží posluchače v pozoru. Kdyby nálada desky smysluplně oscilovala mezi ranými Arctic Monkeys, šedesátkovým surf rockem a folkovým nádechem, nemohli bychom pravděpodobně mít v tomto směru mnoho výhrad. Charakter desky je ale místy stejně chaotický jako přemýšlení o možných interpretacích jejího názvu. Z přefuzzovaných kytar a jednoduchých chytlavých basových linek se Colony House z ničeho nic přesunou k rytmickému popu à la Kodaline. Ten by koncepčně nedával smysl ani v momentě, kdy by se k němu došlo logickým vývojem jednotlivých skladeb, jako tomu je například na o pár týdnů mladším albu Cracker Island od Gorillaz. Právě přiznání skutečnosti, že ne každý může mezi žánry libovolně fúzovat tak ladně a přirozeně jako Damon Albarn, by mohlo být tím, co vrátí Colony House jejich rukopisnou lehkost. Experimentální žánrová změna na The Cannonballers tak skutečně jen skočila metaforický kufr do dosavadního vývoje jinak slibného alba, které ve finále působí dojmem v kapse odemknutého telefonu, kde se spustilo náhodné přehrávání popového discover weekly.

Info

Colony House - The Cannonballers (Roon, 2023)
album na Bandcampu

foto © Cody Bennett

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

The Smile zas pláčou nad lidským egem

Žofie Křížková 02.06.2024

The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.

Když bozi zestárnou (Těžké duše)

Martin Zoul 20.05.2024

Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.

Nepřestat křičet! (Doodseskader)

Klára Šajtarová 14.05.2024

Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.

Prosba o záchranu s příchutí nostalgie (Green Day)

Fí Poláchová 05.05.2024

Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.

Spolupráce, o tom to je (Lyrical Lemonade)

Tereza Bartusková 30.04.2024

Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.

Superhrdinský noir (Inkognito)

3DDI3 27.04.2024

Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.

Prosvítající naděje ve světě izolující samoty (Malcuth & Facutum)

Viktor Hanačík 17.04.2024

Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace