Články / Recenze

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 05.10.2019

OHODNOŤTE DESKU

Jednou z věcí, díky níž kapela Mueran Humanos vyniká, je mistrné přenášení pocitů bez ohledu na (ne)možnost porozumět slovům. Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej. Zpěvačka a hráčka na Moog a další syntezátory Carmen Burguessová s baskytaristou Tomasem Nochteffem zatím ještě nepronikli do širšího povědomí, ale s nejnovější deskou Hospital Lullabies si hlasitě říkají o pozornost.

Pro Mueran Humanos je příznačná elektrizující psychedelie a práce se syntezátory připomínající elektroakustickou avantgardu šedesátých let šmrncnutou industrialem a spoustou baskytarových efektů s postpunkovým drivem i nadhledem. Roztikaný, hutný rytmus a hluboký basový vibe nezřídka vyvolávají dojem techno transu a dokáží se ztrácet v nekonečných zvukových krajinách. Skladby mají syrovou slupku, na omak se tváří nepřívětivě, a čím ráznější zvuky a tempo využívají, tím křiklavější zanechávají dojem. Ale pozor, excentrická hudba obaluje malebné písničkářské nitro.

Úvodní skladba Vestido (přímo navazující na Epilog z předchozí desky Miseress) začíná zvolna, ale gradace a samply ji na závěr prohlubují a připravují půdu na syrovou, skřípavou a industrial připomínající Los Problemas del Futuro protkanou spíš jen útržky než celými melodiemi. V následující Alien se přidávají kosmické zvuky synťáků a skladba eskaluje experimentálním kvílením.

Mueran Humanos mají rádi kontrasty, a proto se nezdráhají zvukovou říznost rozbít něžnou, EDM/popově laděnou skladbou Detrás de Una Flor, v níž hlas Burguessové zní andělsky konejšivě. Hned v další písni Guardián de Piedra si berou podobný hudební základ, ale vydávají se jinou cestou. Zpěvu se ujímá Nochteff, ostré, neučesané, až ruchové samply zmateně přebíhají jeden přes druhý a mění se v neforemnou, zvukovou hmotu plnou omamného skřípotu a neodolatelné svíravosti. Donekonečna opakující se pokřivené smyčka v Cuando una persona común se eleva zase stihne na ploše dvou minut vykreslit zcela klaustrofobní atmosféru.

Na závěr si kapela nechává očistnou, nebeskou, ale i tíživou skladbu La Gente Gris. Píseň, v níž poprvé vedle španělštiny zaznívá angličtina. Zhudebněná báseň Love in the Asylum od velšského básníka Dylana Thomase kombinuje ambientní témbr s minimalistickými ozvěnami, jazyky se proplétají mezi sebou, až v nich zůstávají srozumitelné jen pocity. Hudba se plynule kolébá a z ní se odpařuje hlas, zanechávající za sebou dojem naprostého duševního a mentálního klidu.

K novému albu natočila Burguessová i groteskní, hororově surreálný film, s inspirací ve found footage, béčkové estetice, lo-fi okultismu i tabuizovaném, nedospělém erotičnu schovaném v záběrech na nahotu spíš intimní než sexuální. Snímek lemuje hudbu a zrcadlí texty plné schizofrenních pocitů, paranoi i nikdy neodcházejících vnitřních démonů. Mueran Humanos ale nejsou depresivní, spíš existenciální. Jejich trochu děsivá a nesrozumitelná realita jde ruku v ruce s neodolatelností a lidskou touhou. Skladby zní krutě, ale zároveň extaticky. Smutně a zároveň s největší vášní k životu. K tomu, aby byl člověk šťastný, nepotřebuje naději.

Info

Mueran Humanos – Hospital Lullabies (Cinema Paradiso, 2019)
bandcamp kapely

Živě:
Mueran Humanos (arg)
19. 10. 2019 20:00
Underdogs´, Praha
fb událost

foto © Pilar Gost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?