Články / Reporty

Film a živá hudba: Metropolis vs. Forma

Film a živá hudba: Metropolis vs. Forma

keša | Články / Reporty | 24.07.2016

42.ročník Letní filmové školy. Číslo, které je podle Stopařova průvodce po galaxii odpovědí na otázku života, Vesmíru a vůbec. I proto je letošní sekce Film a živá hudba věnována němým počátkům sci-fi.

Na úvod klasika, Metropolis, film Fritze Langa z roku 1927, který byl tady v Hradišti uveden už několikrát. Před pár lety jej doprovázeli Midi Lidi, dnes hudební uskupení Forma, které na filmovce není prvně, dříve zde skvěle zhudebnili Erotikon, očekávání je velké.

Forma nedoprovází Metropolis poprvé. Už si to párkrát střihli v několika kinech po České republice, nicméně verze, která zde běží, je ta nejdelší dostupná, výzva na 148 minut. Hned první kroky filmu jsou originální. Muzikanti nastupují na pódium pod plátnem jednotlivě, pomalu, jako dělníci z Metropole. Zkraje čekám na všemožné vychytávky, reakce na jednotlivé obrazy, které vybízí ke konkrétní interpretaci reálných zvuků, jak to známe ze zmíněného Erotikonu, ale Forma se drží. Bicí, ságo, klávesy, dva laptopy, krásné nu-jazzové plochy, úsporná hra, jednotlivá dějství navazují hladce na sebe.

Zásadní zlom nastává v momentu, kdy Freder, syn továrníka, hledá Marii. Forma pouští reprodukovanou sekci, která je nahraná přímo na míru, a nazvučí na několik minut film, muzikanti odcházejí z pódia. Metropolis má najednou "reálný" zvuk. Freder buší na dveře, jsou slyšet jeho kroky, dech. Jen je pořád němý, a napětí tak roste. Je uzavřen v domě, hororový moment, který evokuje krátké filmy Jana Švankmajera. V pozadí se vyloupne přidušený vál Hurikán od Dalibora Jandy a v závěru přeci jen Frederova němota končí, když volá na Marii a ozve se hlas Jana Wericha z filmu Byl jednou jeden král: "Maruško, Maruško..." Vše uvolňující nadsázka, takový moment tu pod plátnem nepamatuju. Forma se vrací na plac a zase hladce proplouvá filmem, po čase zapomínám na doprovod, občas mě příjemně vytrhne ságo, za které by se nestyděl ani Dana Colley z Morphine.

Forma to má vychytané, skvěle, a hlavně nenápadně. Střídá v pravidelném rytmu sekce melodické, základy instrumentálních písní, které by s klidem vystačily na českou nu-jazzovou desku roku, se sekvencemi ryze doprovodnými, které děj pouze dramatizují. Mezi těmito polohami umí naprosto přirozeně přepínat, tak jak to známe ze soundtracků. Nikdo tak nic nepozná. Forma je mozek, co umí ovládnout ruce. Forma je Freder, syn továrníka. Forma je srdce, Prostředník.

Info

Letní filmová škola 2016
Film a živá hudba: Němé počátky sci-fi
Metropolis (1927), hudební doprovod: Forma

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.