Moondog, viking z 6. avenue a rebel proti rebelům

Znáte to obnošené rčení, že ty nejlepší věci nejdou vidět? Denně míjíte na ulici bezdomovce s harmonikou nebo civilizací vyplivnuté folkaře, kteří potřebujou peníze na cigára. Člověk si na to rychle vytvoří určitou provozní slepotu. Louis T. Hardin byl jeden z těch pouličních umělců, kterých byste si při procházce po 6. avenue ani nevšimli. Přes den hrál na vlastnoručně vyrobené perkuse a rozdával zdarma svoji poezii a nahrávky, v noci se schovával před jinými, opilejšími bezdomovci. Byl by to klasický scénář, kdyby Louis T. Hardin aka Moondog nebyl ikonou avantgardního jazzu a jedním z tvůrců minimalismu, nečetl spolu s Ginsbergem a neobjevil se ve filmu s Williamem Burroughsem.

Ty nejlepší věci nejdou vidět. A Moondog, protože byl slepý od šestnácti, neviděl vůbec nic. Ani světovou válku, ani New York, na jehož ulicích žil celých třicet let. Možná proto můžete postřehnout neobyčejný způsob, jakým se v jeho hudbě mísí vnitřní svět s tím okolním. Už jako malý se naučil hrát na tam-tam u jistého siouxského náčelníka, v jehož vesnici sloužil Louisův otec jako misionář. To mělo vliv na jeho tvorbu až do konce života; tvrdil, že siouxský zpěv plný synkop spolu se čtyřdobým rytmem je předchůdcem swingu. Hudební teorii se naučil tak, že chodil poslouchat zkoušky orchestru, odkud ho ale kvůli nevhodnému oblečení brzo vyhodili – chodil zásadně v kostýmu boha Thora. Díky tomu si získal přezdívku „Viking z 6. avenue“.

Jaký styl může na Manhattanu, výkladní skříni západního světa, hrát santa claus ve vikingském outfitu? Čekali byste třeba nějakou outplugged verzi black metalu. Ale určitě ne barokní kánony hrané v nepravidelném rytmu na podivné trojúhelníkové bubny s názvy jako „Oo“ nebo „Oo-ya-tsu“. Mezi chodci, kteří Moondogovi hodili pěťák do klobouku, byli i Terry Riley, Steve Reich nebo Philip Glass, kteří Moondoga nejen střídavě ubytovávali u sebe doma, ale dali mu příležitost dirigovat orchestr a nahrát desky. Později se o něm vyjádřili jako o svém velkém vzoru a předchůdci minimalismu.

Na konci šedesátých let vzniká Moondogovo eponymní album a chvíli po něm jeho pokračování. Většina kompozic má pod dvě minuty, vévodí jim originální perkuse a uklidňující monotónnost rytmů a pseudorytmů uvozuje téměř každou skladbu. „I’m not gonna die in 4/4 time!“ Místy se viking doprovází flétnou, cembalem nebo celým orchestrem. Občas se objeví i vokály, samozřejmě stejně minimalistické jako všechno ostatní: „All is loneliness here for me, loneliness here for me, loneliness.“ Na H'art Songs předvádí trochu „mainstreamovější“ klavírní písňové kompozice, zatímco na Sax Pax for a Sax se dostává do popředí jazzový saxofon a swingové variace (ale nezapomeňme, že swing se Moondog naučil od Siouxů). Některé skladby se opakují, některé, jako třeba Bird’s Lament, se procpaly snad na každé album. Několik z nich si vypůjčili i takoví interpreti jako Antony and the Johnsons, Kronos Quartet nebo Janis Joplin. Ta Moondogovi podle jeho slov doslova ukradla jeho smutný kánon All Is Loneliness; on se na ni ale nezlobil, protože ho prý Joplin oslovovala „beautiful cat“.

Jednoho dne Moondog opustil své manhattanské stanoviště a beze slova emigroval do Německa. Šestá avenue přišla o svého vikinga a Philip Glass v televizním vysílání oplakal smrt génia minimalismu. Slepý bezdomovec si mezitím užíval své „země zaslíbené“, jak Německo nazýval, psal sonáty v braillově písmu a jeho kariéra jenom vzkvétala...

Ten zvláštní rozpor mezi světem v hlavě a mimo ní ukazuje i Moondogova svérázná teologie. Cítil se svázaný křesťanským „monopolizováním času“ a vytvořil si vlastní dataci, rok nula umístil někam k prvním civilizovaným společnostem. Je skoro symbolické, že podle svého času zemřel v roce 9999. Na motivy svého originálního kalendáře (kam se hrabe ten mayský) napsal i kánon pro tisíc hráčů. Ale stejně jako my pořád počítáme čas gregoriánský, ani tisícihlavý kánon se nikdy nedočkal živého zpracování.

Moondog se v jednom z mála rozhovorů, které poskytl, nazval rebelem proti rebelům. Zatímco se pro strašném zážitku války skladatelé vyjadřovali pomocí atonality a disharmonie, Moondog válku neviděl. Žil ve svém barevném světě; tam, kde spolu na flétnu a bubínky hrají Bach, Glass a siouxský náčelník.

Zkuste:
Moondog (Columbia, 1969)
Moondog 2 (Columbia, 1971)
H'art songs (Kopf, 1978)
Sax Pax for a Sax (Kopf, 1994)