Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 16.10.2021
Chudáci melodie! Tohle si nezasloužily… Ale jazz vždycky to naučené, zažité a zdánlivě nedotknutelné ohýbal a lámal. Pokud se v prvních dvou festivalových dnech jazzová tradice různě překrucovala a míchala s dalšími vlivy, další dva večery v tradičním Bio Central byly v oparu omamující destrukce.
Ani nejnáročnější kus programu (nechci předjímat, ještě za sebou nemáme sobotu, ale tohle těžko něco překoná) přivezlo trio Abacaxi, které v české premiéře představilo „koncert pro strunné nástroje, bicí a hromadu pedálů“. Obsazení kytara-basa-bicí zaútočilo na divácké smysly razantní zvukovou koláží, která záměrně rezignovala na veškerá pravidla a jistoty. A hlavní roli v tom hrály dlouhé lajny efektových pedálů, kolem kterých kytarista s basákem pobíhali a v bleskovém tempu měnili zvuky svých nástrojů. Slovy jen těžko popsatelné, tohle se musí zažít. Ne všichni to zvládli, těch odchodů z plného sálu nebylo málo.
Lehké to nebylo ani s očekávanou sestavou Oli Steidle and the Killing Popes, byť tady jsme se jakžtakž pohybovali na známém území. Složitost, řízený chaos, čas od času se vynořivší melodie, která ukolébala jen proto, aby ji jako kus papíru zmačkala hluková stěna složená z několika rytmicky mimoběžných témat. Změn a proměn ale bylo až moc a výsledná matérie byla tak hutná, že bránila hlubšímu emočnímu prožitku.
Úvod pátečního večera patřil pokračování rezidenčního projektu A Shape of Jazz to Come, který festival zahájil vloni. Letos se v něm potkala pětice mladých muzikantů, kteří spolu běžně nehrají. Společný tvar plaval jaksi ve vzduchoprázdnu, jako by se nedařilo najít společnou notu, nebo aspoň nebyla příliš znát v prvních dvou třetinách jejich vystoupení. Ty se nesly v uvolněné, avantgardní podobě, v duchu náročné hudby. A ve chvíli, kdy se band obrátil k tradici a v závěru došlo na „tradiční“ jazz a „tradiční“ písňovou formu, všichni rozkvetli. Jestli by nebylo bývalo funkčnější držet se tradice celou dobu…
Pimpono Ensemble hladce propojil zvuk jazzového orchestru s hudbou, kterou tahle tělesa běžně nehrají. Takže se tu volně rozbíhaly rytmy a melodie, stavěly masivní zvukové stěny i kreslily ambientní až postrockové nálady. Nezvyklé, nové, nicméně jako celek ne vždy úplně soudržné a za všech okolností strhující.
Jazz Goes to Town
12.-16. 10. 2021 Hradec Králové
foto © Lukáš Veselý
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.
Marek Hadrbolec 09.03.2024
Několik slov díků, pár kapek čisté vody a vhození desky do publika. Hotovo, kdo přišel kvůli křtu, může jít domů. Thulsa nedává gestům velkou váhu, má valivé kytarové riffy a…
Veronika Vagačová 05.03.2024
Večer v smíchovskom Underdogsʼ bol naplnený slinami, saltami, rozliatym pivom a krikom.
Filip Peloušek 04.03.2024
Už dvě hodiny před začátkem sedím v přízemním baru Akropole, kde několik jedinců zkouší štěstí a poptává lístky na beznadějně vyprodanou akci ze série Pulz.
Jáchym Rainisch 02.03.2024
Drift představuje v jeho tvorbě výrazný posun od dancehallu a rapu a naživo je transformace dokonána. Další zvuky sice nemizí, ale jsou jen v podkresu a přehlušeny.
Kryštof Kopec 27.02.2024
Když na jaře minulého roku Austin TV oznámili comebackový koncert, lístky se vyprodaly během tří minut.