Jakub Koumar | Články | 04.10.2013
Rozbitá láhev pro většinu lidí ztrácí se svým účelem i svůj smysl. Není to ale ani zdaleka pravda. Jen se stane provždy něčím jiným. Estetickou strukturou, nabízející jiný pohled na něco, co je nám jinak důvěrně známé.
Složitější, math rockem šmrcnuté skladby, nejsou pro 65daysofstatic novinkou. Už na jejich debutu Stumble.Stop.Repeat jim napomáhal decentní glitch a ve Fall of Math se naplno rozehrály samplované rytmy. Jenže statičnost se usadila překvapivě rychle. Deska Destruction of Small Ideas zbytečně tlačila na pilu, neustálé přelévání temp nudilo a požíralo samo sebe. A We Were Exploding Anyway byla sice plná zvratů, jenže plně zaujmout nezvládla.
Působivost post-rocku je ve své podstatě klišé, jeho přeměnou se 65daysofstatic zabývají celou dobu své existence. Ne že by se jim to nedařilo, gradující cesty k nekonečnu zněly často neuspořádaně a svéhlavě, ale Wild Light mění křečovitost v přirozený pohyb, a to i přesto, že kapela svoje know-how struktury zásadně neobměňuje. Přitom se obloukem vyhýbají stereotypu, rozbíjejí uzavřenou nádobu a předkládají hromadu střepů. Jejich původní tvar je zřejmý, zároveň jsou patrné ostré hrany a vy nevíte, o jakou hranu se můžete říznout, když se necháte ukolébat. Wild Light je silná v tříštivé stavbě, nástroje se navzájem překrývají, rozrývají a přerušují. Každý tón je potřeba si užít, dlouho nevydrží, sheffieldští post-rockeři se nezdráhají navrstvit hromadu zvuků, aby ji po několika vteřinách umlčeli nástupem elektroniky.
Právě ta se dočkala pozoruhodných úspor, alespoň vzhledem k tomu, že na předchozích deskách měla vzrůstající tendenci. Teď je aplikována v překvapivých dávkách a dohaduje se s agresivními kytarovými riffy. Kontrují jim ambientní plochy zesilující do nekonečných shoegazových tónů, bloudících v labyrintu pedalboardu. Celá směs je působivě drásána syntetizovanou rytmikou.
65daysofstatic konečně nacházejí rovnováhu. Je tohle ještě vůbec post-rock? Svým způsobem ano. Nesnaží se na něm násilně stavět, ale ani nehledají útočiště v bezbřehých experimentech. Wild Light navazuje na jejich tvorbu, už po prvních tónech nebudete pochybovat, kdo je autorem. Léta budovaný koncept konečně zraje a pohrává si s monolitickou skladbou žánru. Předvádí, jak se destrukce může stát skvělým konstruktivním prvkem.
65daysofstatic – Wild Light (Superball Music, 2013)
www.65daysofstatic.com
Michal Pařízek 03.05.2024
Festivaly, svátky, narozeniny. Jako by toho nebylo málo samo o sobě a teď se k tomu přidalo i mistrovství světa ve snookeru...
redakce 02.05.2024
Kytarista několika brněnských kapel a produkční MeetFactory v pořadatelské rubrice.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
redakce 29.04.2024
Odjíždíme dojatí a tento rok i trochu hladoví, ale rozhodně ne po zážitcích, těch máme plné kapsy.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
redakce 26.04.2024
Jahodový kluk se s námi podělil o nejdůležitější alba, hudební guilty pleasures a písně, u kterých pláče jeho srdce. V květnu ho uslyšíte v Praze.