

Šejkr #164: „Je vymalováno, uklizeno.“
Stačí jen občas vylézt na ulici a cítit to pohasínající teplo při brzkém soumraku. Krása.


Stačí jen občas vylézt na ulici a cítit to pohasínající teplo při brzkém soumraku. Krása.


Dokruhu potřetí, potřetí a naposledy. Ano, hlásí se znovu radio Chomutov, ale tak asi se nedalo čekat nic jiného. Vzpomínky zúčastněných neblednou, fomo level těch, co na místě nebyli, neklesá.



Původně měl tenhle Šejkr být o festivalu, nakonec záměrně není. Alespoň na chvíli myslet na něco jiného je třeba, návod leží nedaleko. Chybí mi Berlín.



Málokdo dokáže tolik zásadních nesnází dneška komentovat tak elegantně, hravě a důrazně jako klíčový triumvirát slovenského punk rapu. Škola hrou. Co si čakala?



Alan Sparhawk se probírá čísly Full Moonu se zájmem, pokud hraným, tak dobře. Ultra sympatický chlapík, díky kterému nápad na letošní meet & greet potkávačky vznikl.


Až na jednu pandemickou výjimku se od té doby přede mnou tasovský palouk otevírá každý rok, s nadsázkou a vřelostí o tom hovořím jako o pravidelné dávce batiky.


Letošní Full Moon Stage na Colours se povedla náramně, nejen podle výše uvedeného poděkování od spektakulárních Sereias.



„Rozhlédni se kolem, proměň své srdce, ohromí tě to,“ deklamuje naléhavě Stewart v parádním coveru Korgisova hitu, v souvislosti s tím, kam jedu, to rozeznívá vibrace v nečekaných úrovních.



Letní pocit je tady, nevím proč, ale vždycky mi to nějak svědčilo. A teď už je navíc jasné, komu bude letošní léto patřit.



S ředitelem festivalu Beaches Brew, stojíme v zadních řadách na koncertě Baby Volcano. Za námi létá frisbee, běhají psi a kolem prochází parta Chrisových (mnoha) přátel...



Nejvyšší čas zahájit sezónu, kdyby už dávno nebyla zahájená. Podobným tempem to jede vlastně neustále, je na čase se nadechnout.



Jsem z náporu posledních týdnů tak vedle, že jsem začal poslouchat podcasty. To by mě v životě nenapadlo. Jako není jich moc, ale reálně je fakt poslouchám.



Full Moon 15 je hodně jiná deska, pět let s sebou přineslo řadu změn: na scéně, v žánrech, ve vkusu. Předchozí kompilaci vládly kytary, tady řádí rap, elektronika a tanec...



„V tom istom tanci, len inými krokmi,“ zpíval v jedné z mnoha svých výjimečných písní, v té navíc skoro poslední. Už týden mi hraje v hlavě, stále dokola.



„Náš život je hlavně o budování jiných světů a skrývání toho pozemského,“ říká estonský zjev, jehož můžete zahlédnout na několika koncertech u nás.



Poděkování to vystihuje nejlíp, ať v rámci dějinné úlohy nebo neustálého připomínání určitých zásad a principů. Solidarność, tedy solidarita. Kam se to slovo ztratilo?



Málo si uvědomujeme, jak široké hnutí Solidarita byla. Fotím si obálky knih Czesława Miłosze nebo plakát k filmu Muž z oceli od známého režiséra Andrzeje Wajdy.



Rukodělný futurismus nebo laciná blamáž? Pobaltský David Bowie, Rick Deckard nebo Scott Walker? Mart Avi evokuje vše zmíněné a ještě mnohem dalších indicií...



Nostalgii se člověk může bránit, ale nakonec ho vždycky dostane. Procházím Zelenou odshora dolů a vzpomínek je až příliš, stejně jako okolo někdejšího bubenečského nádraží a přilehlé části Stromovky.
Vyberte důvod nahlášení a dopište zprávu pro moderátory.