3na3: Magdaléna Petráková (Luhovaný Vincent)

Multižánrový festival Luhovaný Vincent letos podesáté. Luhačovice se od 27. do 30. června probudí z lázeňského klimbání a zaběhnuté rituály sestávající z procházek po kolonádě mezi pravidelnými léčebnými procedurami naruší koncerty, divadlem, literaturou, výtvarným uměním a promítáním v letním kině. Téma letošního ročníku je BUĎ/ANEBO.

„Téma je poměrně volné, ale není úplně náhodné. Tento ročník považujeme za milník. Budoucnost festivalu je otevřená. Musíme si říct, jak dál. Festival neroste ve smyslu, že by praskal ve švech, ale tím, jak se snažíme být poctiví, profesionální, tak nás zatěžuje narůstající administrativa a rozpočet. My musíme přehodnotit to, co razíme od počátku, že to děláme všichni dobrovolnicky. To v tomhle režimu není udržitelné. Ale to je spíše výzva dovnitř,“ říká ředitelka festivalu Magdaléna Petráková, se kterou jsme si povídali o aktuálním ročníku a o přínosu alternativní kultury v lázeňském městě.

Říkáte, že Luhovaný Vincent své návštěvníky nepodceňuje. Jsou jimi místní, lázeňští hosté nebo milovníci „divné“ kultury, kteří přijedou vyloženě na festival?
Jsou to lidé, kteří jsou a priori zvědaví a otevření. To očekáváme od všech. Lidé, kteří chtějí dát šanci něčemu, co ještě neviděli, co možná ani neumí pojmenovat, protože s tím nemají zkušenost. To, že nepodceňujeme návštěvníka, vychází z praxe, kterou známe z Luhačovic a jiných turistických destinací. Někteří pořadatelé si myslí, že když nabídnou něco lehkého, podbízivého, komerčního, tak že se zavděčí. Ovšem ani lázeňská klientela není homogenní skupinou, jsou mezi nimi i lidé, kteří mají kontakt s alternativní kulturou. V minulosti se nám někteří lázeňští hosté ozývali s pozitivními reakcemi, že konečně viděli v lázních něco, co má úroveň. Některé hosty opakující se dechovka a tanečky, které mají neustále na talíři, vyloženě uráží.

Lázeňské hosty zveme, myslíme na ně, chceme, aby i je zajímal náš program, a věříme, že jsme schopni dělat věci, které jsou atraktivní jak pro mladé lidi, kteří jsou kulturně zkušení, tak i pro lázeňské hosty. A to je pro nás největší výzva, vytvořit něco, u čeho se odborník diví a laik žasne. To je daleko větší výzva, než se hecnout a dát do programu něco, co bude provokovat a iritovat.

Ty z Luhačovic pocházíš, ale žiješ v Olomouci. V Luhačovicích žije pět tisíc lidí, přitom jsou to největší moravské lázně. Nedotýká se jich fenomén ukradeného města, tak jak na to nedávno poukazovala Kateřina Šedá v Českém Krumlově? A reaguje na to nějak Luhovaný Vincent?
Určitě ano. Celým festivalem se od počátku táhne ambice propojovat městskou a lázeňskou část, ve městě žijí rezidenti a v lázních je fluktuace návštěvníků. Město a lázně jsou dvě různé části města. Pro místní není moc důvodů, proč lázně navštívit. My jsme odjakživa dělali akce jak v té městské části, tak té lázeňské. Chtěli jsme, aby se lázeňští hosté dostali do města a naopak. Na to jsou velmi silné ohlasy. Jeden Luhačovjan mi potvrdil, že si uvědomil, kde to žije a jak krásné je to město, až díky festivalu.

Do jaké míry je Luhovaný Vincent šitý na míru místu, na které odkazuje už samotným názvem?
Pro festival je místo klíčové. Skutečnost, že jsme v lázeňském městě, v období, kdy vrcholí lázeňská sezona, dělá náš festival specifickým. Obnáší to spoustu daností, se kterými nemůžeme hýbat a snažíme se je obrátit v náš prospěch. To znamená, že využíváme nádherný areál lázní, který se vyloženě nabízí k tomu, aby posloužil jako kulisa nějaké umělecké intervenci. Vsadíme koncert do altánu obklopeného loukou a stromy, diváci sledují kapelu ze všech stran a i zvuk je prostorový. Tradiční událostí je promítání letního kina na terase městské plovárny. Původní funkcionalistická plovárna byla před pár lety rekonstruována a už tehdy zamýšlel architekt Ladislav Semela udělat na její terase letní kino. Jenomže to tehdy z finančních důvodů nevzniklo a pořádáme ho tam my v rámci Luhovaného Vincenta. Letos budeme promítat snímek Frank s Michaelem Fassbenderem.

Speciální dramaturgická linka, kterou máme čtvrtým rokem, reflektuje i to, že region je silně spojený s folklorem. Snažíme se každý rok pozvat kapelu, která ve své tvorbě s folklorem pracuje, ale aktualizuje ho, dává mu svěží étos. Letos to bude kapela Lesní zvěř s horňáckou cimbálovkou Petra Mičky, což je projekt, který už má spoustu let a letos mají velký comeback. O nich jsme snili léta. Vloni jsme měli Katarínu Málikovou a před tím Ponk.

Co dodat?
Letos slavnostně představíme dlouhodobý projekt Zvukové mapy Luhačovic. Na pouličních osvětleních budou nainstalovány QR kódy a každý si může projít město v pěti tematických trasách, přičemž každá bude mít deset zastavení s dvou až tříminutovou dramatickou hrou. Bude i webová verze projektu, takže je možné si příběhy stáhnout do smartphonů, ale myslíme i na lázeňské hosty starší generace, kteří si budou moci za vratnou kauci mp3 přehrávač zapůjčit. Vytipovali jsme pět tematických tras, které vedou napříč městem. Jedna je věnovaná Jurkovičovi, druhá Janáčkovi, třetí rodu Serényiů, což jsou zakladatelé moderních Luhačovic, další procedurám a poslední pramenům.

Každá trasa nese příběh, jsou v nich konkrétní postavy vypovídající o historii lázní. Jen trasa věnovaná pramenům je taková relaxační, meditativní, je postavená na básních starých i současných básníků, rodáků z Luhačovic. Ty básně reflektují atmosféru konkrétního místa. Režisérem a uměleckým garantem projektu je Tomáš Soldán, který hry režíroval, psal scénáře, ale pozvali jsme i jiné scénáristy. Tomáš se pro projekt nadchnul a získal pro něj díky svým kontaktům asi na čtyřicet herců jako Igora Bareše, Arnošta Goldflama, Valérii Zawadskou nebo Hanu Maciuchovou. U některých tras jsme použili autorskou hudbu, což se u Janáčka vyloženě nabízelo a celé se to natáčelo ve studiu Českého rozhlasu Olomouc, který je naším partnerem. Zvuková mapa byla z velké části financována z lokálních zdrojů, udělali jsme sbírku, do které přispěla řada místních podnikatelů. Tento projekt je nad rámec festivalu a bude sloužit i po jeho skončení.