Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 25.11.2018
S Brucem Springsteenem to táhneme roky. Ne že by to byl kontinuální vztah – jsou období, kdy po jeho muzice nesáhnu, jindy je v playlistu každý den. A jeho pražský koncert pro mě stále zůstává tím nejlepším, na kterém jsem kdy byl. Ale není to bezhlavá adorace. Nemůžu se ztotožnit s některými jeho politickými názory a na některá alba se práší.
The Boss je každopádně ikona a je dobře, že se českého překladu dočkala autobiografie Born to Run. Vlastní životopisy jsou kapitola sama pro sebe a u muzikantů obzvlášť. Často je to jen sebeadorace zaštítěná slavným jménem na obálce, prostředek k zahlazení temných stránek minulosti, potřeba ukázat se lepším. Stačí sáhnout k nedávno vydané dvojici knih, jejichž tématem je Paul McCartney – ta Philipa Normana (XYZ, 2017), která se nezakládá jen na McCartneyho vzpomínkách, je výrazně ostřejší a nebojí se rýpnout i do citlivých míst. Boss se toho taky nebojí.
Springsteen se ve svých textech vždy nechával inspirovat životem – tím špinavým, nepřikrášlovaným, příběhy lidí na okraji společnosti, které život spíše fackuje, než aby je utěšoval. Stejným způsobem nakládá i sám se sebou, je nekompromisní k sobě, chápavý k chybám ostatních. Postupuje v zásadě chronologicky, od dětství až k doposud poslednímu albu High Hopes, jen občas odbočí, aby se rozepsal o osobách, které ovlivnily jeho život. A místy je to tvrdé čtení - komplikovaný vztah s otcem, drsné dětství, deprese, sláva. Ale jako červená nit se knihou vine americký sen o mladíkovi z chudé rodiny, který se vlastní pílí vypracoval až na pozici rockové hvězdy, vše podáno s náležitým a pro umělce charakteristickým patosem.
Hlavní je upřímnost, s jakou Springsteen ke svému životu přistupuje. Jak ostatně přiznává, kniha vznikla v návaznosti na vlastní psychoterapii. Podobně jako před terapeutem se nyní Springsteen otevírá čtenářům, nežádaje zpětné vazby. Svůj život předkládá jako příběh se všemi zvraty (náhlý odchod rodičů do Kalifornie v šestnácti, tvrdé právnické boje ve snaze vyvázat se ze špatné smlouvy ad.), a i když jeho vrcholy jsou obecně známé, stále je to napínavé čtení.
Boss není „faktografický“, nezastavuje se u výše prodejů či popisování vzniku každé své písně, je maximálně střízlivý, nezahlcuje fakty. Je velmi osobní, opouští bublinu rockové hvězdy, zve čtenáře do svého nitra. A v tom je největší deviza Born to Run. Bruce Springsteen se stává obyčejným člověkem – jen s neobyčejným životním příběhem. Místy máte dojem, že ho znáte, že mu rozumíte. A to se nestává často. Což na druhou stranu neznamená, že když ho potkáte na ulici, že se vám nerozklepou kolena.
Bruce Springsteen – Born to Run (Jota, 2018)
web nakladatelství
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.