Jakub Koumar | Články / Recenze | 18.11.2012
Ne vždy si uvědomujeme, že vše kolem se do nás vkrádá a zanechává otisky. Ty tajně ovlivňují naše jednání a projevy. Usídlí se uvnitř a stanou se samozřejmou součástí osobnosti. Jeden takový důležitý otisk zůstal i na The Cribs.
První tři desky Cribs rozhodně nejsou špatné. Příjemně ubíhají a nezabředávají do laciného stereotypu, jen jsou trochu jako přes kopírák. A i když na třetí Men's Needs, Women's Needs, Whatever (2007) měli našlápnuto dobrým směrem, rozhodli se svézt na vlně osudu a přibrali do party legendárního kytaristu.
Čtvrté album Ignore the Ignorant (2009) s Johnnym Marrem vylolalo mezi fanoušky haló v pozitivním i negativním smyslu. Ale ať už si o něm myslíte cokoli, Johny Marr není velký pojmem pro nic za nic. Kytary byly parádní a na harmoniích se dalo ujíždět celé odpoledne, jeho nezaměnitelné kytarové riffy se výrazně podepsaly na soundu celé kapely. Jenže každá etapa má svůj konec a Johnny teď věnuje čas soukromým projektům, a tak se na letošní In the Belly of The Brazen Bull prodírá na povrch větší syrovost. Jako návrat k Men's Needs... Na druhou stranu od něj odskakuje právě díky vlivu Ignore the Ignorant. Návrat ke kořenům způsobil mimo jiné i Steve Albini (Nirvana, Pixies), s nímž Cribs spolupracovali.
Všechno začíná jako příprava na setkání v ulicích nočního města. Ulice hrají barvami světel a někde uvnitř bouří vlny rebelie ovlivněné dlouhými léty opucovaným punkem. V autentické atmosféře britrocku. Rozjezd uzavírá příjemně pestrá a variabilní Jaded Youth, rozlévá se, aby se sjednotila v proudu zpěvného refrénu, rozbíháme se noční ulicí a na konci si i trochu zavazbíme. Kytary jsou příjemně hravé, rozvětvené, sekavé riffy se přelévají v krátká sóla, jež jsou rychle pohlcena nebo se naladí na hrbolatý sound. Vypadá to, že si bratři Jarmanovi vzali ze spolupráce s Marrem to nejlepší. Včetně zklidnění, které ale nevydrží dlouho. Večer je na začátku a je potřeba naskočit na druhou vlnu energie, tentokrát vzdušnějšího charakteru. Dostaví se melancholická fáze (I Should Have Helped), kterou rozbije lehce kakofonní Stalagmites. Ta se postupně vyladí až do uhlazených smyčců a plynule naváže zvonivou kytarou v další písni (Like a Gift Giver).
Zajímavé jsou popěvky, které se nenásilně rozpadají a ve struktuře písní se vrací (Back to the Bolthole), jsou ostrovně melodické, ale i hutné, takže nepůsobí podbízivě. Písně dostaly hodně prostoru pro růst, přestože většina z nich nedisponuje velkou stopáží. To je pokrok. Za zmínku stojí i dramaturgie alba, jednotlivé části jsou mezi sebou provázané, žádné housky na krámě, často jedna do druhé ústí. Jen zamrzí, když je přistihnete, jak se pomalu a nenápadně ztrácejí sami v sobě – je ovšem otázka, jestli je to problém Cribs nebo celého stylu.
Smysluplná návaznost panuje i mezi bonusovými skladbami. K těm se dostanete skrze různé varianty distribučních kanálů. Pokud budete mít všechny (napočítal jsem celkem čtyři), dostanete punkový nášup včetně unaveného, ale očistného návratu domů z dlouhé noční akce v podobě Don’t Believe in Me. K dispozici je i DVD s filmem o natáčení, vinyly, digitální downloady.
Aby to nebylo zavádějící, rodinný kruh bratrů Jarmanových není po Marrově odchodu uzavřený. S kapelou jezdí David Jones. Toho můžete znát z Nine Black Alps, jejichž zvuk je ještě drzejší než ten na raných deskách The Cribs.
In the Belly of The Brazen Bull je staronové album. Je návratem i pokračováním. Není to mladá akce, ani hledání těch správných souzvuků. Cribs jedou na své floutkovské vlně, ale naučili se i zpomalit a vychutnat si kouzlo okamžiku. Je jen na vás, jestli to zkusíte s nimi, nebo poběžíte dál noční ulicí.
The Cribs - In the Belly of the Brazen Bull (Wichita Recordings, 2012)
www.thecribs.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.