Letošní letní polskou festivalovou sezonu sice odstartoval o týden dřív bialystocký Up To Date. Katovice jsou ale českým hranicím podstatně blíž, takže minimálně ta česká část publika vyrazila do Polska až o prvním červnovém víkendu na jednadvacátou edici action Nowa Muzyka. Jestli byla bardzo fajna?
Bez řemeslné suverenity by technicky náročné kompozice Mastodon nemohly fungovat, pokud by se z nich ovšem vytratilo syrové, tajemně esoterické jádro, celá impozantní konstrukce by se vyprázdnila a zřítila, a to se zatím rozhodně neděje.
Hildur Guðnadóttir, kterou publikum zná hlavně jako skladatelku soundtracků k filmům jako Joker nebo seriálu Černobyl, působí v kontextu soudobé filmové kompozice takřka jako sabotérka... Rozhovor o tichu i hluku, evokativních obrazech a otázkách, které nemají odpovědi.
Legendy britského oi! punku se ukázali se show, která trvá už přes 50 let. Na jistotu odehráno a se stejnou energií jako vždy.
Pearson lítal po klubu jako smyslů zbavený, kolem krku měl omotaný kabel a s mikrofonem na jeho konci čas od času bodal do vzduchu vstříc přítomným.
Podmanivými Vodojemami pod Žlutým kopcom sa všetci uchvacujeme nahlas a spod oblúkov pritom naša nedočkavá vrava znie ako hutný psycho thriller.
Festival, který ještě před dvěma lety zažil masivní vlnu zrušených koncertů po kritice spolupráce s britskou bankou Barclays a jejích vazeb na Izrael, poskytuje platformu hudebníkům a hudebnicím v jejich neotesané podobě.
Zvuk bobtná, jako když ve tmě člověk chvíli zírá do jednoho místa a postupně začne rozeznávat obrysy, o nichž si ještě před minutou myslel, že tam vůbec nejsou.
Medzi skladbami je úplná tma a ja spomínam na boss fight na konci spomínaného filmu, kde hrá Pilgrimova kapela Sex Bob-omb, zatiaľčo on bojuje o Ramonu Flowers.
Snídaňový kolektiv tentokrát přivádí k holešovickému výstavišti, železná brána Moderní galerie AVU otevřená dokořán vítá příchozí cute plakátem Lizy Ulyanové.
Dohertyho charisma je neoddiskutovatelné, jen má už trochu méně destruktivní polohu, uvolněnější, ne nutně nihilistickou.
Do citelného očekávání a repetitivního samplu se po několika minutách dostavilo trio v šamanských maskách.
Neříkejte mi, že na tohle by lidi odkojení Petiškovými Starými řeckými bájemi a pověstmi nepřišli!
Hudba se někdy ztrácela za světly a mlhou, které jednou braly do mrazivého ranního oparu a hned na to do světa blikajících kontrolek, všechno to probouzelo vlny představivosti.
Ulovili jsme jednu koženou bundu, manžestrové kalhoty a pro Slajmra pantátovskou vestu a dámskou zimní čepici... Tour report!
Desku nahrával a mixoval Hromy z jindřichohradeckých Goblin Pizza, takže účast jeho domovské formace na křtinách byla jasná.
Když jsme loni přejížděli hranice, bylo to jako vpadnout do bojové zóny. Náměstí plnily demonstrace na podporu neziskových organizací a ministryně Šimkovičová zasazovala svobodné kultuře jednu ránu za druhou.
Berlín na Žižkově. Když překračuju práh „obýváku“ Puncta, slunce je vysoko. Prochází se mnou sálem, kličkuje mezi polštáři na koberci, z rudé prosakují růžové tóny.
„Když tleskáte takhle, jen dlaněmi, tlumeně, tak nastává prostor pro zpěv. Říká se tomu palmas sordas,“ vysvětluje s úsměvem zpěvačka Rocío Marquez.