prof. Neutrino | Články / Recenze | 07.12.2020
Kdysi pro mě byl rumunský religionista a spisovatel Mircea Eliade (1907–1986) jedním z nejčtenějších autorů a jeho třídílné Dějiny náboženského myšlení jsem zhltnul dřív než pralinky, stejně jako esej Mýtus věčného návratu, mysticko-symbolické povídky V hájemství snu či autobiografickou novelu Maitrejí, přibližující jeho studijní pobyt v Indii a tajný vztah s dcerou svého učitele z vyšší kasty, kvůli němuž musel odejít do kláštera v horách. Letos vyšlo i jeho další zásadní teoretické dílo Mýtus a skutečnost (poprvé vydalo v českém překladu roku 2011 nakladatelství Oikoymenh), jež shrnuje jeho celoživotní bádání na poli komparace náboženství a řadí ho tak ke klasickým výzkumníkům mytologie, jako byli James Frazer, Carl Gustav Jung, Joseph Campbell nebo Claude Lévi-Strauss.
Eliade jako přední „odborník na posvátno“ nás v kostce provede přes antické Řecko, křesťanství, hinduismus, buddhismus, animismus „primitivních nárorů“ až do moderní doby. Jeho základním tématem je přechod mezi reálným a mytologickým světem a s tím spojené iniciační rituály a opakování mýtického času, ale také proces desakralizace, odposvátnění světa, kdy se mýty stávají už jen legendami či pohádkami. Svět se tak v rámci modernity zracionalizoval a redukoval na profánní realitu. Díky tomu lidé ztratili (snad vyjma dětí) spoustu magického a tajemného ve svém myšlení i životě. Plně racionální bytosti jsou pouhé stíny našich biologických potřeb a tužeb, bez uspokojení ducha, potažmo realizace celé bytosti.
Podle Eliadeho touha po mýtickém uvažování přežívá dodnes. Akorát ho dějinně nahradila politická náboženství jako fašismus, nacismus a komunismus a následně svět konzumu, úspěchu a zábavy, ale i umění, v němž se stále opakují klasické mytologické archetypy, i když už v zástupném modu. Nejzajímavějším příspěvkem je poslední kapitola Mýty a hromadné sdělovací prostředky, kde se Eliade dotýká aktuálních problémů své doby i moderního umění: „U mnoha moderních umělců cítíme, že destrukce výtvarného jazyka je jen první fází složitějšího procesu a že nutně musí následovat znovuzrození nového vesmíru.“
Přestože kniha poprvé vyšla již v roce 1963, obsahuje mnohá ponaučení i pro dnešek, neboť se dotýká hlubinných teritorií naší psyché, jež je neustále atakována banalitou pěny dní.
Mircea Eliade - Mýtus a skutečnost (Argo, 2020)
kniha na webu nakladatelství
foto © Knihcentrum.cz
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.