mexhouse | Články / Recenze | 17.01.2013
Stroon aka struna aka Dalibor Kocián. Jak se to říká? Není všechno zlato, co se třpytí? Není všechno šméčko, co se ksichtí? Ještě pořád je nejúčinnějším zaklínadlem elektronické scény dubstep a předpona „post“ na tom nemůže nic změnit, stejně jako zubní pasta nepředělá ranní kocovinu. Jenže jestli dubstep, ten škaredý bastard trip-hopu, měl zkažené zuby od narození, neznamená to, že když je dítě nemocné, necháte ho trápit doma.
Je možné, že za neotřelým mixem Stroonova EP Triple Farewell stojí Stroonovy zkušenosti ze souborů Cluster a Veni, které se věnují interpretaci moderních minimalistických mohykánů, je možné, že za příjemně eklektickým mixem je jeho zkušenost hráče vibrafonu (v jazzových Shot in the Dark) nebo i mladické nerozvážnosti v metalových a hardcorových kapelách. Možné je všechno. Ale pokud hledáte průsmyk, taký malý priesmyčok mezi dubstepem a technem (pokud tedy věříte na pseudo-dubstep a spinet-house) a máte hladkou lžíci skejtu, můžete zkusit zákruty temnější než gravitace Tronu.
A teď srozumitelně: Stroon velmi dobře cítí prostor a svoje možnosti na rozměru ípíčka, podobně jako Ink Midget, jen je ještě rozmanitější, ještě všežravější. A hlavně si je vědomý vývoje formátu a vnitřní celistvosti, celou nahrávku koncipuje jako rozvíjející se mechanický leknín nebo jako pestrobarevné hejno papagájů postupně dosedající na vyšisovanou srnčí (?) lebku (pokud chceme narážku na výtvarnou stránku bukletu, která má něco ze surreálu i reklamně žehleného pixelu). Klidné ambientní plochy prvních tracků zaplněné teplými tóny klasických nástrojů, aluzemi na televizní zvuky staré éry i neklidnými tóny civilně industriálního charakteru (kvedlačky a plech, scifi-dubtech) s fetišistickou připomínkou klidnějších poloh Bena Frosta a trance/noisu, se postupně zařazují za plný a pádný technobeat, který jako by teprve hledal svou pravidelnost a předurčené bpm.
Vítám vás v intergalaktické střílně, kde je datel černý posledním ostatkem původního lesa, a i když má chromovaný zobák, srdce tepe. V tomto patře za expozicí africké zvěře následuje sál kozorožců. Na hlavní stěně vidíte ojedinělou sbírku hlav exotické spárkaté zvěře, k níž máme i specielní hudební doprovod, kterému říkáme melancho-step – nazujte si podkůvky, můžeme tančit.
Protínání chladné elektroniky, atmosférického tripu a přirozených zvuků industriálního charakteru, živého a nemrtvého, nálady i tance, chillu a flooru, bolavého chroptění i jizvy hojené laserem. Bez basové přeexponovanosti, v táhlých impresích chill techna. Čtyřicátý release Exitabu je jako dobrodružná, číslovaná omalovánka artificial intelligence. Stroon, napjatá struna černobílé díry. Lidský dotek. Letmý jazz.
Stroon – Triple Farewell (Exitab, 2012)
www.stroon.bandcamp.com
Žofie Křížková 02.06.2024
The Smile se nejmenují po ničem, co by mělo pozitivní konotace. Naopak. Skupina je statementem vůči manipulativním, neupřímným úsměvům kolem nás.
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.