Lenka Marie | Články / Reporty | 07.09.2015
Ostravské dny sice začínaly už v pátek 21. 8. na Hlubině, ale oficiální zahajovací koncert se vší parádou byl až v neděli. To by jeden nevěřil, kolik lidí mělo v neděli večer čas dát si v Trojhalí víno. Tahákem byl Stockhausen a Cage.
Trojhalí je jedna z dalších pěkných cihlových industriálních staveb, pokud ji neznáte, stojí hned vedle obchodní galerie Nová Karolina („tam, jak je ta Fukušima“). Zevnitř je to hlavně beton a dřevěné trámy. Nejsem dostatečný tvrďák, takže jsem nebyla nastoupená od tří hodin, kdy začaly běžet filmy Virgine Dwan, ani zvukové instalace jsem si neposlechla. Prostě proto, že program od tří do jedenácti je na mě zu moc. Koncert pro tři orchestry ale zněl skvěle, i kdyby se hrály blbosti. Janáčkova filharmonie Ostrava, Ostravská banda a taky nezapomenutelná Hornická kapela ze Stonavy.
Nejdříve bych inovovala sezení, protože sedíte na nové hudbě, jeden má oblek a červenou kravatu a za mnou holka s iPhonem, boty zuté, jako by se utrhla na Rainbow. A židličky přitom pěkně v rovině na prostřední orchestr. Měla jsem problém se zvukem, krom čtyř malých repráků, které byly menší než ty, co mám ke gramofonu, se těžko poslouchalo prostorově. Jak si nástroje odpovídaly, jak jsou skladby psané zrcadlově, byl to problém. Mělo by se sedět do oblouku, nebo do kruhu, nebo kašlat na to a chaos. Není to Rudolfinum, nemá smysl zírat pořád dopředu, když orchestr uprostřed zrovna mlčí.
Nejdříve proběhl epileptický záchvat na akordeon beautiful to me. Ah. Věřím, že to bylo technicky mnohem náročnější, než to vypadalo. Skladba Three Petals od Philla Niblocka byla absolutní hvězdou, přes dvacet minut tažených meditativních smyčců, jeden hustý blok hudby a autor stejně jako v případě předchozího přišel na děkovačku. A v tu chvíli jsem tleskala upřímně jako o život, protože mi bylo jasné, že tyhle příležitosti jsou ty jediné, kdy mu někdo zatleská.
Petr Kotík je umělecký ředitel celého festivalu, takže, nebo a také, se na něm uvádějí jeho skladby. Měla jsem na Kotíky a Riehmy dopředu reference, ale s otevřenou myslí musím říct, že Variace pro tři orchestry mě neoslnily, zvlášť v kontextu následujícího Stockhausena. Na toho jsem si vybrala blbé místo. Vedle přisedl chlap s brunátným nosem, který se předtím posilnil na baru, takž ze slavného Gesang der Jünglinge jsem neměla kompozici čtyřkanálovou, ale kompozici pro pravé ucho. V levém prst, abych neslyšela, co hučel do svého doprovodu. Stockhausenovo Gruppen byla nejlepší část večera.
Publikum při pauzách postupně odpadávalo a na závěrečného Cage už bylo proděravělé. Události bylo dáno za dost a v půl jedenácté už se nic nepředstíralo. Z Cage si pamatuju jen zásadní moment, tedy tu chvíli, kdy se do toho pustila Hornická kapela. Simultánní provedení v praxi znamenalo, že do levého ucha mi sem tam něco vrzlo nebo fouklo a zprava to lámalo dechno. Pořádek absolutně nečitelný a bez partitury nerozluštitelný. Ale chujovina par excellence. Jak povídala tuba: „A tohle je jako to umění, jo?!“
Tak nějak. I když má nová hudba statut „klasiky“, tak se jako klasika neposlouchá a na Ostravských dnech má nádech britských PROMS. Nikdo nepoví, jestli je to dobré, nebo ne, a víc než kde jinde je povolené myslet si cokoliv. Kromě toho, že mě to naprosto vytrhne ze všeho a ode všeho, tak se můžu smát, anebo řvát, anebo někomu napřímo poděkovat. A to já ráda.
Ostravské dny 2015
10. - 29. 8. 2015 (institut)
21. - 29. 8. 2015 (festival)
Ostrava
www.facebook.com/events/993412420671913
www.facebook.com/Ostravske-centrum-nove-hudby-Ostrava
www.newmusicostrava.cz
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Alžběta Sadílková 28.04.2024
Koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska na serveru Pitchfork vysloužila označení Nejlepší nová hudba.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...