Články | Recenze

Paměť a bytí (Kazuo Ishiguro a Pohřbený obr)

Libor Staněk | recenze 14.12.2018

Pohřbený obr má ale daleko větší ambice, které se nepřímo dotýkají toho, co Milan Kundera naznačil ve známém eseji Zneuznané dědictví Cervantesovo.

Laškování s drum and bassem (Blackfilm)

Dominik Polívka | recenze 13.12.2018

Maďarský přízrak Blackfilm se po osmileté odmlce nečekaně zjevuje s druhým řadovým albem Zero One Seven. Pro milovníky dark jazzu?

Básník bez kytary (Drtivé jistoty JB)

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 12.12.2018

K bilančnímu rozhovoru jej vyzval Pavel Klusák, záštitu převzalo lékařské nakladatelství Galén.

Spolek vyšeptalých thrashových důchodců (Voivod)

Abbé | recenze 05.12.2018

Voivod na rozdíl od jiných thrashovek nemůžou hrát na retro feeling: klasici hard sci-fi, z jejichž odkazu vycházejí texty i vizuál kapely, cool asi nikdy nebudou.

Árstíðir na hraně alternativy - nebo už za ní?

Barbora Kadlíčková | recenze 04.12.2018

Od posledního alba, crowdfundingového úspěchu Hvel uplynuly tři roky a došlo k dalšímu zúžení ansámblu. Do jakých vod se na Nivalis vydala islandská kapela letos?

Viagra Boys alebo koniec patriarchátu

Mimi Filova | recenze 29.11.2018

Viagra Boys si zachovávajú určitý nadhľad, vďaka ktorému si chlapci nemajú problém priznať, že nespĺňajú normy hyper maskulínnych chlapov a občas si dopomôžu modrými tabletkami.

Autobiografie jako psychoterapie (Bruce Springsteen – Born to Run)

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 25.11.2018

Vlastní životopisy jsou kapitola sama pro sebe a u muzikantů obzvlášť. Často je to jen sebeadorace zaštítěná slavným jménem na obálce...

Nadčasový příběh o hrdinovi Mounaikim (My Baby)

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 07.11.2018

Holandští My Baby překračují stylové i geografické hranice už nějaký ten pátek a nic se v tomto ohledu nemění ani na jejich čtvrté studiovce Mouniaki.

Letní mejdan s The Coral

Akana | recenze 01.11.2018

Pokud měli britští kytaroví melodici The Coral v úmyslu nahrát letní album, povedlo se. A na snaze navodit u posluchače pocit pohody není a priori nic zlého.

Opičí muzikál (The Lemon Twigs)

Nikola Polzerová | recenze 31.10.2018

Vynalézavé nejsou pouze texty filozofující nad smyslem života, ale také kytarové melodie, ozdobené orchestrální podkladem.

Zrní jiskřící, spící

Barbora Kadlíčková | recenze 30.10.2018

Při dokončování alba Jiskřící stála kapela Zrní před rozhodnutím – kvůli jeho délce musela z výsledného celku vyřadit čtyři písně. A z těch vzniklo EP Spící.

Temní, nebo veselí? (Orbital)

Davo Krstič | recenze 16.10.2018

První problém spočívá v tom, že si Paul a Phil Hartnollovi neujasnili, jestli má jejich album znít na plném tanečním parketu...

Směr meziměsto? (Reef)

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 08.10.2018

Nové album Reef je výborná hudba do auta, k jízdě volným tempem, meziměsto. A klidně po rozbitých silnicích.

Bušení do slov (Skrýše Terezy Šustkové)

Libor Staněk | recenze 07.10.2018

Básně Terezy Šustkové jsou celkově spíše skryté než zjevné, spíše magické než obyčejné, spíše intuitivní než vypočítavé.

Gemer je vesmír!

Michal Smrčina | recenze 30.09.2018

Publikace chce nejen dokumentovat, ale také Gemer vrátit zpět na mapu a ukázat, že nedávná industriální historie se dá uchopit informačně uceleně, a přitom poutavě.

Přesvědčivý návrat Sleep

Filip Miškařík | recenze 28.09.2018

Ačkoli se nejedná o revoluci v rámci jejich diskografie, Sleep na The Sciences se vrátili možná až s nečekanou vervou.

Láska... zvítězí (Cash Savage and The Last Drinks)

Veronika Miksová | recenze 27.09.2018

V řízné Pack Animals se Savage opře do bohorovného mužského šovinismu zosobněného radily, kteří už díky svému pohlaví vědí, že ženská na kytaru hrát neumí nebo aspoň ne správně.

Mogwai stále ve vývoji

3DDI3 | recenze 17.09.2018

Hudba pro Kin stojí někde mezi řadovou produkcí Mogwai posledních let a jejich předchozí tvorbou pro pohyblivé obrázky.

Ve chvílích krize ta nejlepší (Walking Papers)

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 13.09.2018

Seattle je líheň pozoruhodné hudby, to už se ví dlouho a lze se na to spolehnout, navíc to jde napříč žánry... Ve chvílích, kdy není zrovna dobře, vzniká ta nejlepší…

Pekelné zombies vládnou vlastnímu světu (Flatbush Zombies)

Daniel Nádler | recenze 05.09.2018

Flatbush Zombies se neženou za komerční chytlavostí nebo hvězdnými featuringy, ale zůstávají na domácím hřišti, kde jim to šlape.