Články | Recenze

Temní, nebo veselí? (Orbital)

Davo Krstič | recenze 16.10.2018

První problém spočívá v tom, že si Paul a Phil Hartnollovi neujasnili, jestli má jejich album znít na plném tanečním parketu...

Směr meziměsto? (Reef)

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 08.10.2018

Nové album Reef je výborná hudba do auta, k jízdě volným tempem, meziměsto. A klidně po rozbitých silnicích.

Bušení do slov (Skrýše Terezy Šustkové)

Libor Staněk | recenze 07.10.2018

Básně Terezy Šustkové jsou celkově spíše skryté než zjevné, spíše magické než obyčejné, spíše intuitivní než vypočítavé.

Gemer je vesmír!

Michal Smrčina | recenze 30.09.2018

Publikace chce nejen dokumentovat, ale také Gemer vrátit zpět na mapu a ukázat, že nedávná industriální historie se dá uchopit informačně uceleně, a přitom poutavě.

Přesvědčivý návrat Sleep

Filip Miškařík | recenze 28.09.2018

Ačkoli se nejedná o revoluci v rámci jejich diskografie, Sleep na The Sciences se vrátili možná až s nečekanou vervou.

Láska... zvítězí (Cash Savage and The Last Drinks)

Veronika Miksová | recenze 27.09.2018

V řízné Pack Animals se Savage opře do bohorovného mužského šovinismu zosobněného radily, kteří už díky svému pohlaví vědí, že ženská na kytaru hrát neumí nebo aspoň ne správně.

Mogwai stále ve vývoji

3DDI3 | recenze 17.09.2018

Hudba pro Kin stojí někde mezi řadovou produkcí Mogwai posledních let a jejich předchozí tvorbou pro pohyblivé obrázky.

Ve chvílích krize ta nejlepší (Walking Papers)

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 13.09.2018

Seattle je líheň pozoruhodné hudby, to už se ví dlouho a lze se na to spolehnout, navíc to jde napříč žánry... Ve chvílích, kdy není zrovna dobře, vzniká ta nejlepší…

Pekelné zombies vládnou vlastnímu světu (Flatbush Zombies)

Daniel Nádler | recenze 05.09.2018

Flatbush Zombies se neženou za komerční chytlavostí nebo hvězdnými featuringy, ale zůstávají na domácím hřišti, kde jim to šlape.

Bezradný bluesman Bonamassa

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 04.09.2018

Redemption se rozpadá na dvě části, když ta první vrcholí atmosférickou temnotou The Ghost of Macon Jones a pak už to jde bohužel trochu z kopce.

Bujaré sampledelické orgie (The Orb)

prof. Neutrino | recenze 31.08.2018

Celkovému soundu tentokrát vypomohl i subtilní hlas zpěvačky Emmy Gillespie v úvodní skladbě The End of the End.

Pověstná francouzská elegance (Halo Maud)

Adam Zámečník | recenze 30.08.2018

Zatímco EP Du Pouvoir představilo Maud jako variaci na dreampopové kapely typu Daughter, Je Suis Une île rozšiřuje svůj zvuk o výrazné melodie.

Tripy a monolity (Gravelroad)

Jiří Vladimír Matýsek | recenze 23.08.2018

Bylo-li předchozí album Capitol Hill Country Blues temné jako delta Mississippia a pohrávalo si s náladami doom metalu nebo sludge...

Francophonique supersonique (Ruby My Dear)

Dominik Polívka | recenze 16.08.2018

Ruby My Dear zde kříží agresivní deathmetalové riffy s barokně líbivými melodiemi. Pojivem je pak křišťálově čistý a detailní breakcore, jímž je Chastagnol pověstný.

Kompaktní a intimní (Örvar Smárason)

blueskin | recenze 09.08.2018

Pop je disciplína, v níž nelze vymyslet mnoho nového, i k variacím se ale dá přistupovat kreativně a tady Light Is Liquid vítězí na plné čáře.

Outrage! Out of rage? (Death From Above)

Dominik Polívka | recenze 07.08.2018

... a pokusit se nakopnout to, co dřív válcovalo kluby amfetaminovou energií, rock and rollovým hýřením a endorfinem tryskajícím na přeplněné parkety.

Dokonalá pohádka se nekoná (Melvins)

Jakub Šilhavík | recenze 02.08.2018

Skvělá atmosféra během nahrávání zní jako oblíbené klišé tiskových zpráv, ale hned úvodní skladba Stop Moving to Florida...

Pohled do inspiračního zázemí Forest Swords

blueskin | recenze 26.07.2018

Řada DJ-Kicks patří k nejstarším pokusům o přenesení klubového zážitku do pohodlí obýváků posluchačů v podobě cédéčka.

Prostor pro vzájemnou interakci (Jean Grae, Quelle Chris)

Lucie Tlustošová | recenze 24.07.2018

Album drží pohromadě jen tematický koncept, satira na ignorování každodenních problémů, od stresových situací po nezaměstnanost.

Odlepit se od Země (Kamasi Washington)

Jan J. Karásek | recenze 23.07.2018

V hábitu a s třicetičlenným orchestrem působí jako šaman, který v nesnadných dobách trumpovské Ameriky mluví o rovnosti a jednotě.