Tomáš Kejmar | Články / Reporty | 09.10.2012
Pátek, Strahov, Sedmička, punk rock. Málem synonyma. V pátek pátého října by do téhle řady synonym patřili ještě Angličani Apologies, I Have None a kalifornští Joyce Manor. Anglo-americká solidárnošč končila v Praze dvoutýdenní turné a bylo vidět, že kluci po koncertech nechodili pít mátový čaj a brzo spát, ale zároveň bylo znát, že cestovat a hrát muziku pro pár nadšených fanoušků je přesně to, čím chtějí žít. Ostatně že Apologies, I Have None jsou kapela, která si život na turné sakra užívá, jsme měli šanci poznat už na festivalu Mighty Sounds 2011. Kapel tohohle typu moc není. Nabídnete jim šatnu, sprchu a hotel a dozvíte se, že jim stačí pár piv, nějaká ta láhev a že spát budou venku, v dodávce anebo možná vůbec.
Stejně jako ve většině klubů v Praze se na 007 musí končit v deset, což Apologies vzali jako pobídku vyrazit po koncertě do města, a už v průběhu setu se sháněli po průvodcích místním nočním životem. Naštěstí mají minimálně stejné nasazení na podiu jako na baru, takže nedostatkem energie rozhodně netrpěli. I hudební poznávací znaky ostrovní scény byly na svém místě: drzý londýnský přízvuk, nakřáplé melodické vokály a čistější kytary, než bývá zvykem, a jasná inspirace punkrockem à la Against Me!, britpopem a folkem. Velmi dobrý začátek večera, který měl mít jen vzestupnou tendenci.
O Joyce Manor nutno zkraje říct, že je to relativně nová kapela, existují všehovšudy dva roky. A kapely z Kalifornie, co existují všehovšudy dva roky, obvykle nehrávají turné po Evropě. Obvykle. Pokud k tomu není obzvláště dobrý důvod. Fakt, že Joyce Manor zní jako srážka Jawbreaker a Descendents, je jeden z těch dobrých důvodů. Fakt, že Joyce Manor zní jako Jawbreaker a Descendents na speedu, je další z těch dobrých důvodů. Jejich písničky se většinou vejdou do minuty, desky do půl hodiny a koncerty nebývají delší než dvacet minut.
Když ale za dvacet minut stihli odehrát deset věcí, tj. půlku svojí kompletní diskografie (existují cca dva roky, víme?), bylo to tak akorát. Měli by i čas na přídavek, ale prý neměli víc nazkoušíno. Po sprintu na 100 metrů stylem start-cíl taky není zvykem obíhat ještě oslavné kolečko navíc. Kamarád o nich napsal, že zní, jako kdyby chodili do Starbucks. Nevím, jak se to pozná, ale ať už chodí na kafe kamkoli, jisté je, že bez kofeinu rozhodně nebude.
Joyce Manor (usa) + Apologies, I Have None (uk)
5. 10. 2012, 007 Strahov, Praha
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.